Píše se rok 2014 a v Příbrami už pár dní platí nové ceny vodného a stočného. Konkrétně se bavíme o celkové částce 75,37 koruny za metr krychlový, přičemž 52,23 koruny představuje vodné a 23,14 koruny jde na stočné.
Město Příbram je velmi spokojeno s provozovatelem zdejší vodohospodářské infrastruktury, společností 1. SčV (globální koncern Veolia). Vyplynulo to z vyjádření například místostarosty Ivana Šedivého na posledním zastupitelstvu i z toho, že zastupitelé se většinově vyjádřili pro pokračování smlouvy s 1. SčV. Pokud se nestane nic zásadního, bude firma provozovat příbramské vodovody a kanalizace dalších deset let. Ani se o tom výrazněji nediskutovalo.
Možná i to byl jeden z důvodů, proč firma letos vypracovala minimální návrh zvýšení ceny vodného a stočného. Smlouva a okolnosti jí umožňovaly jít s cenami podstatně výše. V loňském roce se totiž objevil zásadní neblahý faktor. Lidé a firmy šetří. Voda, podobně jako ceny elektřiny nebo tepla, patří mezi zboží s takzvanou neelastickou poptávkou. Jednoduše řečeno, jen obtížně můžete zásadně reagovat, pokud se zvýší cena vody, máte-li k dispozici „pouze“ vodovod.
„Z celkového nárůstu cen pro vodné a stočné jsme navrhli nárůst ve výši 3,7 procent, což tvoří částku ve výši 2,70 koruny. Velmi jsme se snažili, aby nárůst pro rok 2014 byl pokud možno nulový, nicméně minimálně dvě věci byly proti nám. Zásadním důvodem zvýšení ceny je pokles meziroční spotřeby na pitné vodě o pět procent a na vodě odpadní o 1,2 procenta,“ řekl Ivan Eis, generální ředitel společnosti 1. SčV.
Když lidé a firmy začnou omezovat spotřebu, může se tak dít z toho důvodu, že odstaví vodovod částečně nebo úplně, pak využijí jiný zdroj – například vlastní studnu. V posledních letech šetřily zejména firmy, ale vloni se podle 1. SčV přidaly už i domácnosti. Vodohospodář se musí vyrovnávat také s výší nájmu, kterou stanovuje město, a cenami energií, kde má ovšem technické (investice do úsporných technologií) i obchodní (například aukce energií) možnosti pro zlepšení. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že vodohospodář má vysoký poměr fixních nákladů, 75 až 80 procent.
Na první pohled to vypadá, že příbramské domácnosti nebo firmy jsou v kleštích vodohospodářské firmy, která má právo každoročně zvyšovat ceny (navíc cena se zvyšuje i rozhodnutím zastupitelstva, které se v minulosti zcela správně rozhodlo pro obnovování zanedbané infrastruktury, což se každoročně promítá do cen vody), ale možná se v tomto období dostáváme do nové situace.
Nechceme navyšovat cenu, protože by podniky a domácnosti dále spořily, uvedl ředitel Eis. Domácnosti a podniky tak mají v ruce poměrně silnou zbraň v podobě úspor. A na pořad dne se stále více dostávají vlastní zdroje jako studny nebo systémy sběru a následného využití dešťové vody.
V případě studní (mimo těch vybudovaných před rokem 1955) budete potřebovat povolení a také je třeba platit stočné (za reálný odběr nebo paušálem). Příklady ale ukazují, že zejména u domácností a firem, které nejsou schopny či ochotny snížit spotřebu, je studna dobrým řešením. Problém samozřejmě spočívá v tom, že jakmile více subjektů začne používat studny, bude se cena pro ostatní zvyšovat rychleji (a pokud už to bude pro vodohospodářské společnosti neúnosné, zpřísní se jistě legislativa). Je tu ovšem jeden nadčasový aspekt.
V roce 1990 nestál kubík vody (vodné i stočné) ani korunu. Za přibližně čtvrtstoletí se cena vody zvýšila stonásobně, někde i výše. Před rokem 1990 byla ale cena vody regulovaná a neodpovídala nákladům na její zajištění. Navíc se prakticky neinvestovalo do infrastruktury, což nyní neseme jako neblahé dědictví minulosti. A především, vodou se bohapustě plýtvalo. Je neúnosné (z hlediska celosvětového pohledu můžeme říci i neetické), že se u nás pitná voda i nadále používá k napouštění bazénů, zavlažování zahrad či mytí aut (časem možná poznáme, že pitnou vodou nechceme plýtvat ani při splachování toalet nebo sprchování). Je zřejmě v povaze člověka, že si řady věcí začne vážit a všímat, až když se stanou nedostupnějšími. Vývoj spotřeby vody nejen v Příbrami v posledních letech tuto domněnku jen potvrzuje.
sdb
