Zapomeňte na 17. listopad… (GLOSA)

Sedmnáctý listopad nabízí příležitost pro bilancování – čtvrtstoletí po změně režimu a 75 let od událostí v roce 1939. Úkolem při výročích je vzpomínat na tehdejší aktéry událostí, které měnily životy mnohých. Zaslouží si vzpomínku každého, protože jejich odhodlání a odvaha vedly k tomu, že můžeme žít v této společnosti. Ve společnosti, kterou provází řada obtíží, která ale z pohledu historie poskytuje lidem zatím bezprecedentní šanci žít v trvajícím míru, svobodě a atmosféře, která dává víceméně každému příležitost realizovat své sny a ideje.

Tato bilanční rovina je důležitá, ale neměla by být jediná. Lidé nemohou žít pouze z připomínky historie bez interpretace, co nám minulé události přinášejí do budoucna. Zejména mladí lidé, kteří nemohli dějinné události pocítit na vlastní kůži, potřebují – pokud mají mít pro ně nějaký význam – určitý apel.

A co je apelem? Že nic neskončilo. Nejen to okřídlené, že svoboda je projevem a výsledkem neustálého úsilí a ochoty ji bránit. Ale především nelze přijmout vše jako historický fakt, kterým se jednoho dne změnila společnost. S nadsázkou lze říci, že normalizace dnes funguje ve firmách, kde se používá manažerský newspeak, kde se člověk považuje pouze za výrobní jednotku zbavenou lidských vlastností a redukovanou na několik čísel vyjádřených v Excelu, normalizace se děje na úřadech, kde se lidé bojí o vyhazov, když přijde nová politická garnitura, normalizace se odehrává na školách, kde projev svobodné vůle a nonkonformity stále provažují za odchylku od preferované disciplíny, prvky normalizace vystupují v organizacích, které tyjí z dotačních peněz a předcházejí si ty, kteří o nich rozhodují. Svobodu také nemohou projevit lidé, jejichž život je zatížen nejrůznějšími stereotypy ostatních.

Bojovat s tímto nejsou jediné úkoly pro mladé. Pravděpodobně před námi stojí řada výzev, které nyní dokážeme dohlédnout jen zčásti. Patří sem například změna klimatu, vyčerpávání energetických zdrojů, globální migrace, rostoucí rozdíly mezi bohatými a chudými nebo mezi mladými a starými, permanentní snaha jedněch podřizovat si druhé, nedostatečná globální distribuce potravin, přerody a rozpady autokratických nebo totalitních režimů, morální dilemata vyvolaná překotným vývojem v odvětvích jako biotechnologie, robotika nebo genové inženýrství. Problémů je nesporně mnohem více a jistě přijdou události, které nedokážeme ani odhadnout.

Mladý člověk, žák, student či učeň by ale měl být veden k tomu, aby disponoval souborem vlastností a dovedností, aby dokázal alespoň v základu čelit výzvám, které před námi stojí. Co to znamená? Usilovat o svůj fyzický, psychický i duchovní rozvoj. Vzdělávat se, sportovat, prohlubovat jazykové schopnosti, pěstovat morální hodnoty, budovat širokou síť pevných společenských kontaktů, pomáhat a být schopen přijmout pomoc, užívat si života a mít z něj radost, nebát se a nebát se mít jednou děti.

Jsou to vysoké nároky, ale ukazují, že výročími jako 17. listopad se mění jen vnější znaky, skořápka, pozlátko. Nelze podlehnout dojmu, že mohu být neaktivním černým pasažérem společnosti a že se přičiní ostatní. Mladí lidé mají oč usilovat, tím spíše, že nejhorší je boj s vlastní pohodlností, leností, malomyslností a zbabělostí.

sdb