Vydařený ples pro seniory

Dne 21. 1. 2016 jsme se s našimi klientkami zúčastnili Plesu pro seniory pořádaném Centrem sociálních a zdravotních služeb města Příbram. Vydařený ples pro seniory, o kterém se naše klientky dozvěděly z letáčku, nebyl naší první společenskou aktivitou. Příbramské klientky si zavzpomínaly na dobu, kdy do „kulturáku“ chodily tančit. Vzpomínky vystupovaly na povrch a byly velmi živé. A to natolik, že mnoho klientek projevilo zájem o účast a mezi nimi i 6, které se víceméně bez podpory vozíku neobejdou. Proto jsme se obrátili na pořadatele Centrum sociálních a zdravotních služeb města Příbram a zjišťovali jsme možnost naší účasti.

Byli jsme ujištěni, že budeme vítáni a byla nám nabídnuta všestranná podpora organizátorem zajištěných dobrovolníků a vynesení vozíků i s klienty do sálu. Měli jsme zaplaceny vstupenky a připraven stůl s rezervací pro 13 osob, tak, aby i klientky na vozících byly u stolu. A 21. ledna 2016 odpoledne jsme se natěšeni vydali do Kulturního domu.

Začátek byl neslavný. Preventisté kriminality, kteří mne ještě v 15 hod osobně ujistili, že vynesení vozíčkářů není pro ně žádný problém, prostě po našem příjezdu nebyli. „Nebyli jsme tam včas“, tak prostě odjeli bez toho, že budeme potřebovat pomoc i cestou zpět. Naštěstí se nás ujali studenti dobrovolníci ze Zdravotnické školy Příbram (zdravotničtí asistenti a záchranáři, zdravotní sestry), které měl pořadatel zajištěny. Konečně jsme se dostaly do sálu. Nebylo, kam si sednout. Bezohlední lidé mezi námi, prostě odhodili rezervaci na jeden malý stůl, ale ani na výzvu pořadatelů nebyli ochotni opustit pozici, která se jim zdála být výhodná, a neustoupili z dobité pozice. Naštěstí pořadatel pohotově sehnal stoly i židle, ale nebylo dost místa. Vozíčkáře jsme tedy rozestavěli podél parketu.

Počáteční nesnáze této akce nám však stály za překonání, protože pak jsme se setkávali jen s tolerancí a pochopením. Nikdo se nerozčiloval, že tam zužujeme průchod a že se tam naše klientky volně pohybují pod naším „nenápadným“ dozorem (dle naší filosofie svobody pohybu a „zavěšeného bdělého oka“).

Naše klientky potkaly i své známé a to jak z dávných dob či ze své profese, ale i z akcí dřívějších, kterých jsme se opakovaně zúčastnili. Někdy jde těžko říct, nakolik rozpoznaly, o koho se jedná, ale emoce byly zjevně velmi příznivé a cenné.

Musím zdůraznit a vyzdvihnout dobrovolníky, všichni se svého úkolu zhostili více než výborně. Doufám, že usměvavé tváře našich klientek odzbrojily všechny, kdo by se chtěl pohoršovat nad zabraným parketem a možná i nějakého toho drcnutí. Nebyla žádná průprava tance s vozíčkáři, a kdyby někdo měl zájem o secvičení tance s vozíkem, může se u nás přihlásit.

Ke konci plesu byla již polovina sálu prázdná, únava byla patrná, přesto dvě klientky odmítaly jet domů, že ještě chtějí zůstat. Po návratu nadšeně vyprávěly, co zažily a i druhý den ráno o tom opět mluvily. A ty, které nenašly slova, pokyvovaly a z jejich výrazu bylo možno číst, že jsou spokojené a nasvědčovala tomu i klidně proběhlá noc.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem dobrým lidem, kteří si uvědomují, že doba separace odezněla a že i naši občané s různým postižením mohou užívat doušky života mezi vámi. A že jim to dělá velkou radost a dlouho z toho vnitřně budou těžit, protože si to prožily.

Děkujeme za toto zprostředkování a těšíme se na další akce se všemi příbramskými občany.
Marie Blatoňová, Sanco-PB

Názory obsažené v příspěvku nemusí vyjadřovat přesvědčení redakce.