Ulice Zdeňka Vojíře v Příbrami: Vrchol arogance současné radnice (NÁZOR)

Studium pojmenování veřejných prostor a míst (ulic, náměstí, parků, čtvrtí, zákoutí apod.) je mým soukromým koníčkem. O příbramskou situaci se zajímám od svého příchodu do města. Jeden čas jsem měl dokonce možnost v rámci letopisecké komise města tuto problematiku spoluovlivňovat. Proto mě nenechávají poslední nápady městského zastupitelstva chladným. Finální událostí, která mě donutila k tomuto veřejnému vyjádření, je pak návrh na pojmenování ulice jménem Zdeňka Vojíře, návrh, který je po všech stránkách špatný. Důvody, proč tomu tak je, se pokusím vysvětlit.

Zásady pojmenovávání ulic

Jména ulic (a veřejných prostor a míst obecně) jsou základními orientačními body našeho pohybu. Mají být proto stálé, jednoznačné, jednoduché a nekonfliktní. Naši předkové, zejména v obrozeneckém a republikánském poblouznění, však vnesli do veřejného prostoru nešvar pojmenovávání ulic na něčí počest. A tak s každou změnou režimu se měnila i jména ulic. Typická časová osa pak měla následující podobu – původní Rynek dostal jméno po Masarykovi, po kterém přišel Hitler, následovaný Stalinem, po roce 1956 vystřídaný Bohumírem Šmeralem, aby se po listopadovém převratu vrátil Masaryk. Takový příklad dobře ukazuje, jak je pojmenovávání ulic po lidech zdiskreditované a v podstatě porušuje všechny čtyři zásady. Takové pojmenování není stálé, mění se pokaždé, když se moci zachce. Není jednoznačné, takové ulice najdeme v každém městě. Jméno po osobě není ani jednoduché, má často více než jedno slovo, pravopis některých jmen není v souladu s výslovností, a také není nekonfliktní, každá ze shora uvedených osob dodnes vyvolává vášně. Naštěstí je po zkušenostech s kultem Stalinovy osobnosti zákonem zakázáno pojmenovávat ulice po žijících osobách.



Jak by tedy měl znít dobrý název ulice? Jméno by mělo možno krátké, srozumitelné a snadno použitelné, tedy jazykově české. Pokud se už ulice jmenuje po nějaké historické osobě, měla by mít název jednoslovný, v daném případě tedy Vojířova, a nikoliv Zdeňka Vojíře. Kdo chce, zjistí si, po kterém Vojířovi je pojmenovaná. Název by měl být prost všech pomocných slov a obezliček, hrůzným příkladem tohoto nešvaru je příbramská ulice „Primáře Václava Trnky“.

Po lidech až v krajním případě

Pojmenovávat ulice po lidech má být až ta nejkrajnější varianta, existuje mnoho jiných možností, jak je pojmenovat. Jména ulic se mají tvořit s ohledem na staletí, a proto zvolená osobnost by měla být po smrti již alespoň 50 let a mělo by se jednat o osobnost všeobecně přijímanou s nepopiratelnými zásluhami ať již celostátního či celosvětového významu, nebo alespoň s lokálním věhlasem. Přednost by měla mít jména utvořená s ohledem na místní tradici, historii konkrétního místa, neobvyklost okolního jevu, podobě a názvu krajiny, po směru kam vede, podle tvaru či charakteristice obyvatel apod.

Kvituji proto s povděkem, že se podařilo odstranit duplicitu názvů v případě ulice Prokopská. Teorie o tom, že se jedná o jednu ulici, vedoucí až na Březové Hory se nezakládá na pravdě, protože až do roku 1953 byla Příbram a Březové Hory dvě samostatná města, která si své názvy ulic volila nezávisle. Podle stejné logiky by např. Vídeňská ulice vedla z Prahy až do Vídně. S čím ale naprosto nesouhlasím, je nové pojmenování této ulice, a to názvem Zdeňka Vojíře.

Zvolit pojmenování ulice po Zdeňkovi Vojířovi je špatně i z jiného než dosud řečeného. Osobnost pana Zdeňka Vojíře totiž nedává žádný důvod pro to, aby se po něm cokoliv veřejného jmenovalo. Pokud je z veřejných zdrojů známo, nemá žádné zásluhy o město ani o stát. Jeho zásluhy jsou ryze soukromého charakteru, týkají se jeho aktivit v politické straně a pro tuto stranu. To je významný rozdíl. Pan Ing. Zdeněk Vojíř pracoval před listopadem 1989 jako vedoucí odboru investic s. p. ZRUP Příbram, později jako vedoucí odboru investic na GŘ ČSUP. Byl člen komunistické strany a ve svých pozicích musel být odsouhlasen jako nomenklaturní kádr OV KSČ a později také KV KSČ. Byl typickým oportunistou, jak o tom svědčí např. jeho úprk z KSČ a následný rychlý vstup do ČSSD. Jen to, že shodou okolností se stal prvním senátorem za Příbramsko, nemůže být důvodem k pojmenování ulice jeho jménem.

Špatná práce letopisecké komise

V daném kontextu považuji zvolené pojmenování za vrchol arogance současné radnice a zásadně s ním nesouhlasím. V ideové rovině se jedná o opanování dosud svobodného prostoru, prostoru, kde od roku 1989 vládla víceméně svoboda a tolerance, který se podařilo uhájit od politických i ekonomických vlivů. To bohužel rozhodnutím zastupitelstva skončilo. Zároveň tato událost svědčí o špatné práci letopisecké komise a definitivně tak diskredituje výběr členů odborných komisí radnice podle politického klíče. Od partajníků lze jen těžko očekávat nadhled, respekt k tradici a názoru obyvatel.

Důrazně proto protestuji proti názvu ulice Zdeňka Vojíře a navrhuji příbramskému městskému zastupitelstvu revokaci usnesení o přejmenování ulice jménem Zdeňka Vojíře. Jako návrh pak dávám k dispozici pojmenovat ji jménem Špitálská. A to proto, že nedaleko ní byl ve středověku špitál s kostelem sv. Jana, který založil Arnošt z Pardubic a který byl prvním zařízením sociální péče v našem městě.


Obsah příspěvku nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Redakční titulek a mezititulky.
Daniel Doležal, archivář