Rumpold-P s rozkladem neuspěl, Technické služby budou vozit na Bytíz (DOKUMENT)

Příbram (Příbramsko) - O zakázce v objemu přibližně 14 milionů korun, která se týká svozu komunálního odpadu v Příbrami, je rozhodnuto. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zamítl rozklady podané proti jeho rozhodnutí z loňského roku, které se týkalo smlouvy o odstraňování odpadu podepsané v roce 2012.



Tato smlouva byla uzavřena mezi Technickými službami města Příbram (příspěvková organizace města, která sváží odpad z Příbrami a přilehlých osad a obcí) a společností SVZ Centrum (provozuje skládku Bytíz). S námitkami neuspěla společnost Rumpold-P, která provozuje skládku v Chrástu, kam Příbram vozila odpad před vybudováním skládky na Bytízu.

Z obsáhlého zdůvodnění antimonopolního úřadu je patrné, že Příbram v různých fázích učinila několik zásadních pochybení. Případ je poměrně komplikovaný a jedná se o jednu z nejsložitějších zakázek, kterou město řešilo.

Publikujeme celé znění rozhodnutí (bez poznámkového aparátu, uvádění čísla jednacího v záhlaví a paginace), protože celý případ je zajímavým vhledem do toho, jak se v Příbrami přidělují veřejné zakázky a jaké peripetie mohou tento proces provázet.

Znění dokumentu:
PŘEDSEDA ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

ROZHODNUTÍ
Brno 24. března 2014

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 7. 2. 2013, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 8. 2. 2013 zadavatelem –
• Technickými službami města Příbram, příspěvkovou organizací, IČ 00068047, se sídlem U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV, a zároveň o rozkladu ze dne 8. 2. 2013, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 11. 2. 2013 navrhovatelem –
• společností RUMPOLD-P s.r.o., IČ 61778516, se sídlem Úslavská 27, 301 44 Plzeň,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 1. 2013, č. j. ÚOHSS395/2012/VZ-1590/2013/513/KSt, ve věci uložení zákazu plnění Smlouvy o odstraňování odpadu č. 120401 uzavřené dne 2. 4. 2012, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 4. 2012 a dodatku č. 2 ze dne 1. 6. 2012, mezi Technickými službami města Příbrami, příspěvkovou organizací, IČ 00068047, se sídlem U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV, a společností SVZ Centrum s. r. o., IČ 26092212, se sídlem Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV, jehož dalším účastníkem správního řízení je vybraný uchazeč –
• společnost SVZ Centrum s.r.o., IČ 26092212, se sídlem Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV, jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Výroky II. a III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 1. 2013, č. j. ÚOHSS395/2012/VZ-1590/2013/513/KSt, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 písm. b) téhož zákona,
potvrzuji a podané rozklady zamítám.

ODŮVODNĚNÍ
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel – Technické služby města Příbram, příspěvková organizace, IČ 00068047,
se sídlem U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV (dále jen „zadavatel“), uveřejnil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 17. 1. 2012 zadávací dokumentaci na zadání veřejné zakázky „Výběr provozovatele skládky pro ukládání komunálního odpadu vzniklého na území obcí, kterého odvoz na skládku zabezpečují Technické služby města Příbrami“ (dále jen „veřejná zakázka“) na
profilu zadavatele, kde byla uveřejněna do 14. 3. 2012.

2. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky podle bodu 2.6.1. zadávací dokumentace činí
14 000 000 Kč bez DPH. Zadavatel v kapitole 5 „Způsob hodnocení nabídek“ zadávací
dokumentace stanovil, že základním hodnotícím kritériem bude ekonomická výhodnost
nabídky. Jako dílčí hodnotící kritéria ekonomické výhodnosti nabídky zvolil: a) Cena za
uložení 1t komunálního odpadu (s vahou 30 %), b) Náklady na uložení 1t komunálního
odpadu (s vahou 40 %), c) Náklady na dopravu odpadu na místo uložení (s vahou 30 %).
Ve lhůtě pro podání nabídek obdržel zadavatel jednu nabídku, a to od SVZ Centrum s.r.o.,
IČ 26092212, se sídlem Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV (dále jen „vybraný uchazeč“).
Jelikož tato nabídka splňovala náležitosti zákona, provedla hodnotící komise dne
22. 3. 2012 její posouzení a hodnocení, přičemž doporučila zadavateli uzavřít smlouvu
s vybraným uchazečem. Zadavatel uzavřel dne 2. 4. 2012 s vybraným uchazečem
Smlouvu o odstraňování odpadu č. 120401, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 4. 2012
a dodatku č. 2 ze dne 1. 6. 2012 (dále jen „smlouva“).

3. Dodatkem č. 1 ke smlouvě bylo sjednáno, že zadavatel při ukládání odpadu na skládku
bude vybranému uchazeči hlásit, zda ukládá odpad svezený od obyvatel města Příbrami,
nebo od obyvatel ostatních obcí nebo od právnických osob. Dodatkem č. 2 ke smlouvě byl
v důsledku neplatnosti výsledku předchozího zadávacího řízení s názvem „Výběr provozovatele skládky pro ukládání komunálního odpadu vzniklého na území obcí, kterého odvoz na skládku zabezpečují Technické služby města Příbrami“ (dále jen
„předchozí zadávací řízení“) upřesněn bod VII. „Trvání smlouvy“ smlouvy tak, že se
platnost smlouvy stanovila do doby ukončení nového zadávacího řízení a doby nabytí
účinnosti smlouvy, kterou zadavatel ohledně likvidace odpadu uzavře s novým vybraným
uchazečem. Jelikož společnost RUMPOLD-P s.r.o., IČ 61778516, se sídlem Úslavská 27,
301 44 Plzeň (dále jen „navrhovatel“), byl přesvědčen, že zadavatel porušil zákon tím,
když uzavřel smlouvu bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení dle § 146 odst.
1 zákona, ačkoliv s ohledem na předpokládanou výši veřejné zakázky tuto povinnost měl ze
zákona stanovenou, podal dne 25. 6. 2012 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
(dále jen „Úřad“) návrh na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 114 odst. 2 písm. a) zákona
(dále jen „návrh“). Dnem 25. 6. 2012, kdy Úřad návrh obdržel, bylo dle § 113 zákona
zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

4. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům pod č. j. ÚOHS-S395/2012/VZ-12630/2012/530/KSt ze dne 10. 7. 2012. Úřad mimo jiné vyzval zadavatele k zaslání vyjádření k návrhu, předložení dokumentace o veřejné zakázce, zaslání kopie smlouvy
a označení případných důvodů pro pokračování plnění smlouvy dle § 118 odst. 3 zákona.

II. Napadené rozhodnutí
5. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad podle § 112 zákona dne
24. ledna 2013 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S395/2012/VZ-1590/2013/513/KSt (dále jen
„napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. konstatoval, že se zadavatel při uzavírání
smlouvy s vybraným uchazečem dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. c)
zákona tím, že uzavřel smlouvu bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení dle
§ 146 odst. 1 zákona, ačkoliv byl dle zákona povinen toto oznámení uveřejnit, přičemž
tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ve výroku II. Úřad za
spáchání tohoto správního deliktu zadavateli dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložil pokutu
ve výši 220 000 Kč. Ve výroku III. Úřad zadavateli dle § 118 odst. 2 písm. a) zákona uložil
zákaz plnění smlouvy, a to s účinností 5 měsíců od nabytí právní moci napadeného
rozhodnutí.

Obsah návrhu
6. V návrhu navrhovatel uvedl, že zadavatel pravděpodobně dne 17. 1. 2012 zahájil
a realizoval zadávací řízení na veřejnou zakázku. Zadavatel však informace o zahájení
zadávacího řízení neuveřejnil v informačním systému veřejných zakázek, ačkoliv dle § 146
zákona k tomu měl s ohledem na předkládanou hodnotu veřejné zakázky povinnost.
Na základě tohoto zadávacího řízení pak zadavatel uzavřel dne 2. 4. 2012 s vybraným
uchazečem smlouvu. Zadavatel informaci o zadávacím řízení uveřejnil na webovém portále
www.e-zakazky.cz provozovaném společností OTIDEA, a.s., IČ 27142442, se sídlem
Na Příkopě 988/31, 110 00 Praha 1 (dále jen „společnost OTIDEA“), s tím, že se jednalo
o nadlimitní veřejnou zakázku s předpokládanou hodnotou ve výši 14 mil. Kč bez DPH. Veřejná zakázka byla zadávána v otevřeném řízení dle § 27 zákona. Byla podána jediná nabídka vybraným uchazečem, se kterým zadavatel uzavřel smlouvu.

7. Podle navrhovatele zadavatel nedodržel § 146 odst. 1 písm. b) zákona, když neuveřejnil
oznámení o zahájení zadávacího řízení dle zákona s tím, že předmětné porušení zákona má
i konkrétní dopad, jelikož nabídku do zadávacího řízení podal pouze jediný dodavatel.
Dále navrhovatel mimo jiné uvedl, že zadávací podmínky veřejné zakázky jsou téměř
totožné se zadávacími podmínkami veřejné zakázky „Výběr provozovatele skládky pro
ukládání komunálního odpadu vzniklého na území města Příbram“ (dále jen „původní
veřejná zakázka“), jejímž zadavatelem je město Příbram, a která je přezkoumávána
Úřadem ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ (dále jen „předchozí
správní řízení“). Dle navrhovatele je proto nastavení zadávacích podmínek veřejné zakázky
provedeno způsobem, který upřednostňuje vybraného uchazeče, přičemž zadavatel se
dopustil stejného porušení zákona jako zadavatel město Příbram při zadávání původní
veřejné zakázky.

Vyjádření zadavatele a doplnění vyjádření navrhovatele
8. Zadavatel ve vyjádření k návrhu ze dne 18. 7. 2012 uvedl, že při zadávání veřejné zakázky
došlo pochybením jeho pracovníka k tomu, že nebylo uveřejněno oznámení o zahájení
zadávacího řízení dle § 146 zákona. Doplnil, že v roce 2011 došlo ke zprovoznění skládky
tuhého komunálního odpadu (dále jen „skládka TKO“) v obvodu města Příbram, což dle
§ 46 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), znamená pro jeho zřizovatele
příjem ve formě poplatků za ukládání odpadu na skládce TKO. Pro zadavatele a jeho
zřizovatele je proto ekonomicky nevýhodné nadále ukládat odpad na skládce provozované
navrhovatelem, která se nachází ve větší vzdálenosti, než nově zřízená skládka TKO.
To představuje značnou úsporu při dopravě odpadu, a rovněž pro zřizovatele zadavatele
profit z 1t uloženého odpadu na skládce TKO ve výši 500 Kč, resp. ve výši 380 Kč v závislosti na původci odpadu. Jelikož zadavatel zajišťuje likvidaci komunálního odpadu pro zřizovatele a řadu obcí, nacházejících se v okolí města Příbram, a jelikož bylo nutné smluvně zajistit ukládání komunálního odpadu na konkrétní skládce TKO v návaznosti na změnu
ekonomických a geografických podmínek ukládání odpadu, rozhodl zadavatel o zadání
veřejné zakázky. Následně zadavatel poukázal na jednotlivé důvody pro neuložení zákazu
plnění ze smlouvy ve smyslu § 118 odst. 3 zákona (podstatné ohrožení veřejného zájmu;
dále to, že ukládáním odpadu na skládce TKO dle smlouvy dosahuje zadavatel i jeho
zřizovatel značné úspory rozpočtových prostředků; a v daném případě bylo možné využít
postupu dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona). Doplnil, že ukládat odpad je nutné stále
a takovou činnost nelze na dobu administrace zadávacího řízení přerušit.

9. Dne 18. 9. 2012 sdělil zadavatel Úřadu, že veřejný zájem na pokračování smlouvy vyplývá
přímo ze zákona o odpadech. Je běžnou skutečností vyplývající ze zákona o odpadech,
že obec, která je původcem odpadu, je povinna komunální odpad ukládat na skládce nebo
odevzdávat další osobě ke zpracování, která je k tomu oprávněna. Obec ani zadavatel
nemůže přestat likvidovat komunální odpad zákonným způsobem, neboť takový fakt je
porušením § 4 odst. 1 písm. x), 16 odst. 1 a 4, 17 odst. 3 zákona o odpadech a zakládá presumpci ohrožení životního prostřední. Vydáním zákazu plnění smlouvy by došlo ke komplikacím při likvidaci komunálního odpadu jak ve městě Příbram, tak i v ostatních
obcích a ke vzniku protiprávního vztahu, neboť tyto obce, ani město Příbram, nemohou
komunální odpad ukládat u jiného provozovatele, neboť s ním nemají uzavřenu smlouvu
a bylo by nutné provést příslušná výběrová řízení.

10. Dne 3. 10. 2012 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ke sdělení zadavatele ze dne
18. 7. 2012. Dle navrhovatele je jediným možným způsobem nápravy ukončení stávající
smlouvy a realizace nového zadávacího řízení. Kdyby zřizovatel zadavatele nepřistoupil dne
5. 4. 2012 k ukončení smlouvy uzavřené s navrhovatelem, mohl zadavatel i nadále
pokračovat v zajištění požadovaných služeb na základě řádně zadané veřejné zakázky.
Doplnil, že posouzení výhodnosti nabídky dodavatele je úkolem zadávacího řízení
na veřejnou zakázku a zadavatel nemůže předjímat výsledky nabídkových cen, které by
v řádném zadávacím řízení na výběr provozovatele skládky obdržel od potenciálních
uchazečů.

11. Dne 8. 10. 2012 Úřad obdržel doplnění vyjádření zadavatele ze dne 8. 10. 2012.
Zde zadavatel uvedl, že finanční hodnota plnění ze smlouvy ke dni 30. 9. 2012 činila částku
ve výši 4 790 241 Kč s DPH (4 260 001,70 Kč bez DPH). Následně zadavatel v dalším
doplnění vyjádření ze dne 12. 11. 2012 uvedl, že finanční hodnota plnění smlouvy za měsíc
říjen 2012 činila částku ve výši 1 179 765 Kč s DPH (1 052 245 Kč bez DPH).

Další relevantní skutečnosti
12. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dále uvedl, že pro uložení nápravného
opatření – zákazu plnění smlouvy je nezbytné zkoumat čtyři skutečnosti. Za prvé musí být
prokázáno, že došlo ke spáchání správního deliktu ze strany zadavatele, dále Úřad musí
zkoumat existenci vylučujících podmínek, tj. existenci dobrovolného oznámení
o plánovaném uzavření smlouvy a uzavření této smlouvy teprve po uplynutí zákonem
stanovených lhůt, následně je třeba se zabývat tím, zda byl návrh navrhovatelem podán,
a rovněž je třeba prokázat, že na straně zadavatele neexistují důvody hodné zvláštního
zřetele (spojené s veřejným zájmem) vyžadující pokračování plnění smlouvy.

13. Úřad nejdříve posoudil, zda je zadavatel veřejným zadavatelem dle zákona, zda předmět
smlouvy, kterým je poskytování služeb ukládání odpadu, je veřejnou zakázkou, a zda se
jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku, jejíž oznámení o zahájení je třeba uveřejnit
v informačním systému a Evropském věstníku. Úřad dospěl v odůvodnění napadeného
rozhodnutí k závěru, že zadavatel je veřejným zadavatelem dle § 2 odst. 2 písm. c) zákona,
neboť je příspěvkovou organizací, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný
celek, protože byl zřízen městem Příbram, které je územním samosprávným celkem,
a které zároveň přispívá na jeho hospodářskou činnost. Předmětem dané veřejné zakázky
je dle bodu 2.1 zadávací dokumentace poskytování služeb, a to dle bodu a) přebírat po
dobu trvání smlouvy od zadavatele odpady, jejichž podrobná specifikace je přílohou č. 3
zadávací dokumentace, které zadavatel v rámci zajištění sběrů, likvidace a svozu
komunálního odpadu a likvidace dalších odpadů vzniklých na jeho území dodavateli dodá,
jejich třídění a následné ukládání (případně předání k dalšímu využití k tomu oprávněné  osobě u odpadů k tomu způsobilých) na skládce provozované dodavatelem či jejich likvidace jiným zákonem stanoveným způsobem. V bodě 2.6 zadávací dokumentace
zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na částku ve výši 14 000 000
Kč bez DPH. Úřad následně předmětnou veřejnou zakázku označil za veřejnou zakázku na
služby, přičemž dle její předpokládané hodnoty, stanovené zadavatelem, jde o veřejnou
zakázku nadlimitní (finanční limit dle § 12 odst. 1 zákona v době zahájení zadávacího řízení
pro nadlimitní veřejné zakázky na služby ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) bodu 1. nařízení
vlády č. 77/2008 Sb. totiž činil částku ve výši 5 010 000 Kč bez DPH).

14. Následně Úřad poukázal na to, že třebaže v zadávací dokumentaci není přímo uvedeno,
v jakém zadávacím řízení zadavatel veřejnou zakázku zadával, je evidentní, že se jednalo
o otevřené zadávací řízení. To zadavatel uvedl ve vyjádření k návrhu ze dne 18. 7. 2012
a dokládá to i název dokumentu ze dne 14. 3. 2012, a sice „Zápis z jednání komise pro
otevření obálek k výběru nabídky v otevřeném nadlimitním řízení na služby“. V daném
případě zadavatel dle Úřadu oznámení o zahájení zadávacího řízení v informačním systému
prokazatelně neuveřejnil, což uvedl i ve vyjádření k návrhu ze dne 18. 7. 2012.
Z dokumentace je zřejmé, že oznámení zahájení zadávacího řízení zadavatel uveřejnil pouze
na svých internetových stránkách a dále na webovém portále www.e-zakazky.cz,
provozovaném společností OTIDEA.

15. Poté, co zadavatel zjistil, že oznámení o zahájení zadávacího řízení, ani oznámení
o výsledku zadávacího řízení, nebylo uveřejněno způsobem dle § 146 zákona, přistoupil
k nápravným opatřením a dle § 86 odst. 1 zákona zveřejnil předběžné oznámení o zadání
nadlimitní veřejné zakázky a zároveň došlo k dohodě se stávajícím smluvním partnerem
o omezení doby trvání uzavřené smlouvy do doby výběru uchazeče dle nového zadávacího
řízení. Úřad doplnil, že pokud zadavatel uveřejní předběžné oznámení, znamená to, že ode
dne jeho zveřejnění hodlá v průběhu následujícího roku zadat nadlimitní veřejnou zakázku,
kterou uvedl v předběžném oznámení. Uveřejnění předběžného oznámení však dle Úřadu
nenahrazuje pochybení zadavatele, kterého se dopustil při nesplnění povinnosti uveřejnit
oznámení o zahájení zadávacího řízení v informačním systému a Úředním věstníku.
Internetové stránky zadavatele a internetové stránky společnosti OTIDEA nejsou ani
informačním systémem, ani Úředním věstníkem ve smyslu zákona.

16. V souvislosti s otázkou uložení pokuty Úřad poukázal na to, že v daném případě není ve
smlouvě uvedena celková cena za realizaci veřejné zakázky. Z toho důvodu nelze přesně
určit ze smlouvy ani z jiných podkladů správního řízení celkovou cenu veřejné zakázky,
a proto je nutné za horní hranici možné pokuty dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona považovat
částku ve výši 10 000 000 Kč. Cena, kterou zadavatel uhradil za realizaci veřejné zakázky ke
dni 30. 9. 2012, činila částku ve výši 4 790 241 Kč s DPH (4 260 001,70 Kč bez DPH).
Cena, kterou zadavatel uhradil za realizaci veřejné zakázky za měsíc říjen 2012, činila částku
ve výši 1 179 765 Kč s DPH (1 052 245 Kč bez PDH). Celkem tak zadavatel dosud uhradil za
realizaci veřejné zakázky částku ve výši 5 970 006 Kč s DPH (5 312 246,70 Kč bez DPH).
Při posouzení závažnosti deliktu vzal Úřad v úvahu zejména to, že neuveřejněním oznámení
o zadání veřejné zakázky v informačním systému a Úředním věstníku se o zadávání veřejné
zakázky nemohl dozvědět dostatečný okruh dodavatelů schopných realizovat předmět plnění veřejné zakázky. V důsledku toho byla v zadávacím řízení podána pouze jedna nabídka, čímž nedošlo k efektivní soutěži mezi jednotlivými uchazeči. Jako přitěžující okolnost při stanovení výše pokuty vzal Úřad v potaz to, že ačkoliv zadavatel uvedl ve vyjádření ze dne 18. 9. 2012, že začal činit potřebné kroky k tomu, aby řádně vypsal a zahájil nové zadávací řízení, a proto dne 7. 6. 2012 oznámil předběžné opatření o zadání nadlimitní veřejné zakázky v informačním systému (a tudíž mohl dne 7. 7. 2012 zahájit nové zadávací řízení), dosud tak dle informačního systému veřejných zakázek neučinil. Úřad v něm totiž nenašel oznámení o zahájení nového zadávacího řízení s tím, že zadavatel tuto skutečnost ani Úřadu neoznámil.

17. Prvostupňový orgán dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí posuzoval, zda v daném
případě nastaly důvody zvláštního zřetele hodné, spojené s veřejným zájmem, které by
odůvodňovaly platnost uzavřené smlouvy na dobu, na kterou byla uzavřena. Dle Úřadu
uvedl zadavatel několik důvodů, které jsou dle něj důvody hodné zvláštního zřetele spojené
s veřejným zájmem, pro které by Úřad neměl uložit zákaz plnění smlouvy. Jedním z nich je
dle zadavatele to, že uložením zákazu plnění ze smlouvy by došlo k podstatnému ohrožení
veřejného zájmu, neboť zadavatel zajišťuje na základě uzavřených smluv likvidaci
komunálního odpadu pro svého zřizovatele i celou řadu obcí, přičemž takovou činnost je
nutno provádět kontinuálně a pravidelně, neboť obce, které jsou jeho smluvními partnery,
musí dle zákona o odpadech zajistit likvidaci komunálního odpadu. Dle Úřadu je pravdou,
že obce jsou povinny ze zákona o odpadech odpad ukládat na skládkách. Na druhou stranu
má zadavatel postupovat při zadávání veřejné zakázky dle zákona, což se v tomto případě
nestalo. To, že obcím ze zákona o odpadech vyplývá povinnost postupovat dle zákona, není
důvodem pro neuložení zákazu plnění smlouvy zadavatelem. Nelze se domáhat
pokračování v plnění smlouvy, která byla uzavřena na základě postupu rozporným se
zákonem. Zadavatel dále uvedl, že by v důsledku uložení zákazu plnění smlouvy musely
obce, pro které zajišťuje svoz odpadu, vypsat nová zadávací řízení, protože nemají
uzavřenou smlouvu s provozovatelem skládky. Ani tato skutečnost dle Úřadu není
důvodem, pro který by nemohl uložit zákaz plnění smlouvy – zadavatel byl povinen
postupovat dle zákona, a pokud by tak učinil, obce by se do dané situace nedostaly.
18. Následně Úřad uzavřel, že činnost, která je předmětem veřejné zakázky (svoz a ukládání
odpadu na skládce komunálního odpadu), lze označit za činnost provozovanou ve veřejném
zájmu. Neposkytování této služby by znamenalo nejenom potencionální znečištění
životního prostředí, ale i potencionální ohrožení zdraví obyvatelstva – veřejný zájem je
naplňován i prostřednictvím zadávání veřejných zakázek dle zákona. I když byla smlouva
uzavřena na dobu určitou, tato doba není sjednána konkrétním datem. Na základě smlouvy
je nadále plněno a zadavatel dosud nezahájil nové zadávací řízení. Proto lze na smlouvu
pohlížet jako na smlouvu uzavřenou na dobu „neurčitou“, přičemž byla uzavřena v rozporu
se zákonem. Dle Úřadu tak ve správním řízení nebylo prokázáno, že by důvody hodné
zvláštního zřetele, spojené s veřejným zájmem, odůvodňovaly platnost uzavřené smlouvy
na dobu, na kterou byla uzavřena.

III. Námitky rozkladu zadavatele
19. Dne 7. 2. 2013 podal zadavatel proti výrokům II. a III. výše uvedeného rozhodnutí rozklad, který byl Úřadu doručen dne 8. 2. 2013.

20. Zadavatel v rozkladu ve vztahu k výroku I. napadeného rozhodnutí uvádí, že vůči závěru
uvedenému v tomto výroku nemá námitek, přičemž souhlasí se skutkovými i právními
závěry. Podotýká však, že na porušení § 146 odst. 1 zákona upozornil Úřad sám, a to
podáním ze dne 14. 6. 2012, které Úřadu odeslal téhož dne. Podle zadavatele tak není
správný závěr Úřadu v tom směru, že se Úřad o jednání, které bylo předmětem výroku
I. napadeného rozhodnutí, dozvěděl z podání navrhovatele, které bylo Úřadu doručeno až
dne 25. 6. 2012.

21. S těmito skutečnostmi souvisí zadavatelovy výhrady vůči výrokům II. a III. napadeného
rozhodnutí. Zadavatel má za to, že Úřad při rozhodování o výši uložené pokuty nesprávně
posoudil okolnosti, které jsou pro její uložení podstatné. Nezohlednil, že na uvedené
jednání upozornil sám zadavatel podáním ze dne 14. 6. 2012. Z kroků, které učinil po
zjištění pochybení jeho pracovníka, je dle zadavatele zřejmé, že nápravu hodlá učinit
vypsáním nového zadávacího řízení postupem souladným se zákonem. Dále vyjadřuje
nesouhlas s tím, že by mělo být jako přitěžující okolnost při stanovení výše pokuty vzato
v úvahu to, že dosud nezahájil nové zadávací řízení. Zadavatel dne 14. 6. 2012 požádal Úřad
o sdělení stanoviska, zda by bylo možné zadat veřejnou zakázku dle § 23 odst. 4 písm. a)
zákona s tím, že důvody pro takový postup popsal i v průběhu správního řízení. Jelikož
zadavatel do dnešního dne žádnou odpověď neobdržel, nové zadávací řízení dosud
nezahájil.

22. Zadavatel dále namítá, že jej v září 2012 zřizovatel informoval, že dne 31. 8. 2012 vydal
Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S177/2012/VZ-16395/2012/530/KSt (dále jen „citované
rozhodnutí Úřadu“), ve kterém konstatoval, že dvě dílčí hodnotící kritéria „Náklady na
uložení 1t komunálního odpadu“ a „Náklady na dopravu odpadu na místo uložení“
nevyjadřují vztah užitné hodnoty a ceny, v důsledku čehož došlo ke zvýhodnění jednoho
z uchazečů. Citované rozhodnutí Úřadu bylo napadeno rozkladem s tím, že ve věci dosud
nebylo rozhodnuto. Jelikož zadavatel v dané veřejné zakázce stanovil téměř totožná dílčí
hodnotící kritéria a Úřad dosud pravomocně nerozhodl o volbě dílčích hodnotících kritériích
ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ, dosud nezahájil nové
zadávací řízení. Nadto zadavatel podotkl, že nebyl vyzván ke sdělení, proč dosud nezahájil
nové zadávací řízení.

23. Podle zadavatele Úřad na základě těchto skutečností nerozhodl ve vztahu k výši pokuty
v souladu s ustanoveními § 50 odst. 3 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když dostatečně skutkově neobjasnil všechny
skutečnosti svědčící jak v jeho prospěch, tak v neprospěch. Úřad měl při rozhodování o výši
pokuty zohlednit to, že výběr dodavatele mohl být uskutečněn dle § 23 odst. 4 písm. a)
zákona, protože uvedené zákonné ustanovení hovoří i o důvodech vyplývajících ze zákona
o odpadech, když ve smyslu § 46 odst. 3 a 4 zákona o odpadech může jeho zřizovatel
dosáhnout úspor na poplatku za ukládání odpadu pouze v případě, že je odpad ukládán na
skládce nacházející se na území zřizovatele. Přitom na území jeho zřizovatele je jediná skládka, a to skládka provozovaná vybraným uchazečem. Požadavek na to, aby při zadávání veřejné zakázky docházelo k ekonomickému profitu, je z hlediska smyslu a účelu zákona
legitimní. Veřejná zakázka tak nemůže být v požadovaném rozsahu a s požadovanými
podmínkami plněna jiným, než vybraným uchazečem, protože se na území zřizovatele
zadavatele jiná skládka nenachází.

24. Ve vztahu k uložení zákazu plnění ze smlouvy zadavatel namítá, že z uvedených důvodů ve spojení s tím, že zákazem plnění smlouvy by mohlo dojít k narušení životního prostředí, bylo na místě zákaz plnění smlouvy neuložit. Uznává, že neuveřejněním zadávacího řízení
došlo k porušení zákona. S ohledem na to, že mohl postupovat dle § 23 odst. 4 písm. a)
zákona, však nemohlo mít porušení zákona vliv na výběr vybraného uchazeče, neboť
z hlediska ekonomické reality je jediným dodavatelem schopným splnit veřejnou zakázku
vybraný uchazeč. Doplňuje, že zvýhodnění skládky vybraného uchazeče je dáno zákonem
o odpadech, přičemž jej svým postupem nezavinil. Zadavatel se pouze snažil postupovat
s péčí řádného hospodáře a dosáhnout úspory financí z rozpočtu zřizovatele. Snažil se
naplnit smysl a účel zákona, za což by neměl být penalizován. S ohledem na volbu druhu
zadávacího řízení a definici dílčích hodnotících kritérií se zadavateli jeví lhůta 5 měsíců příliš
krátká pro úspěšné dokončení zadávacího řízení.

IV. Námitky rozkladu navrhovatele
25. Dne 8. 2. 2013 podal navrhovatel proti výrokům II. a III. výše uvedeného rozhodnutí
rozklad, který byl Úřadu doručen dne 11. 2. 2013.

26. Navrhovatel v rozkladu ve vztahu k výši uložené pokuty uvádí, že její výše je nepřiměřeně
nízká s tím, že Úřad měl informace, na základě kterých mohl určit horní hranici pokuty na
bázi 5 % z ceny veřejné zakázky ve smyslu § 120 odst. 2 písm. a) zákona. Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, jakou částku zadavatel uhradil za šest měsíců plnění smlouvy. Jestliže byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, měl Úřad při výpočtu horní hranice pokuty aplikovat pravidlo zakotvené v § 14 odst. 1 písm. b) zákona pro výpočet předpokládané hodnoty veřejné zakázky, dle něhož se tato hodnota stanoví dle předpokládané výše celkového peněžitého závazku zadavatele za 48 měsíců. Při zohlednění výše plnění za šest měsíců tak předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí cca 42,5 mil. Kč. Úřad tak mohl uložit pokutu až do výše 2,1 mil Kč. Uložená pokuta ve výši 220 000 Kč tak představuje pouze 0,5 % ceny veřejné zakázky a zhruba 10 % maximální výše pokuty. Z tohoto důvodu nemůže plnit funkci represivní ani preventivní. Úřad rovněž dle navrhovatele opomněl, že ve výroku III. napadeného rozhodnutí odložil účinnost zákazu plnění smlouvy, čímž pomíjí další měsíce, po které ještě bude veřejná zakázka realizována a navýší se tak rozsah plnění.

27. Navrhovatel dále namítá, že na správní delikt je třeba nahlížet jako na součást komplexního
postupu zřizovatele zadavatele. Veřejná zakázka byla vyhlášena v přibližně stejné době jako
veřejná zakázka zřizovatele zadavatele (šetřená ve správním řízení vedeném pod sp. zn.
ÚOHS-S177/2012/VZ), přičemž obě veřejné zakázky mají totožné zadávací podmínky,
stanovené ve prospěch konkrétního uchazeče. V době, kdy zadavatel uzavíral smlouvu
s vybraným uchazečem, si mohl být vědom (jako osoba propojená se svým zřizovatelem),
že Úřad vydal ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ předběžné opatření ve formě zákazu uzavření smlouvy. V situaci, kdy se do zadávacího řízení přihlásil jediný uchazeč, tak muselo být zřejmé, že toto zadávací řízení trpí vadami – zadavatel
přesto smlouvu uzavřel. Dle navrhovatele tak Úřad měl při stanovení výše pokuty
přihlédnout i k těmto skutečnostem, protože se nejednalo o formální pochybení
zadavatele. Uložená pokuta tak nezohlednila veškeré okolnosti, za kterých byl správní delikt
spáchán.

28. Navrhovatel dále vyjadřuje nesouhlas s výrokem III. napadeného rozhodnutí, protože
odložení účinnosti zákazu plnění smlouvy o další měsíce nemá oporu v zákoně. Poukazuje
na to, že § 118 zákona předvídá uložení zákazu plnění smlouvy jako nápravné opatření, aniž
by umožňoval odložení jeho účinnosti. Za situace, kdy ustanovení § 68 odst. 2 správního
řádu upravuje možnost stanovení lhůty pro splnění ukládané povinnosti, toto ustanovení
nelze aplikovat na § 118 zákona. Uložení zákazu plnění totiž nelze považovat za uložení
povinnosti ve smyslu citovaného ustanovení s tím, že zákon je lex specialis vůči správnímu
řádu. Pokud Úřad dojde k závěru, že zadavatel porušil zákonná pravidla, je na základě
návrhu povinen vyslovit zákaz plnění smlouvy. Doplňuje, že Úřad nemá možnost správního
uvážení, které by bylo spojeno s možností uložení povinnosti ve smyslu § 68 odst. 2
správního řádu. Nadto považuje za nepřiměřené, aby Úřad v situaci, kdy zadavatel oddaluje
zadání nové veřejné zakázky, tento jeho postup podpořil odložením účinnosti vysloveného
zákazu o 5 měsíců. Úřad nemůže zadavateli ulehčovat situaci tím, že ho nechá pokračovat
ve stávající smlouvě.

Závěry rozkladů
29. Z uvedených důvodů zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve
výrocích II. a III. změnil tak, že se zadavateli za spáchání správního deliktu ukládá pokuta
přiměřeně snížená, a že se podle § 118 odst. 3 zákona zamítá návrh navrhovatele na
uložení zákazu plnění smlouvy.

30. Navrhovatel pak navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí v jeho výrocích II. a III. a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

V. Řízení o rozkladech
31. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu
a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladech.

32. Po projednání rozkladu zadavatele, rozkladu navrhovatele a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu
výroky II. a III. napadeného rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených
v rozkladu zadavatele i v rozkladu navrhovatele a s přihlédnutím k návrhu rozkladové
komise dospěl k následujícímu závěru.

33. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S395/2012/VZ-1590/2013/513/KSt ze dne
24. 1. 2013, ve výroku II. zadavateli uložil za spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 2
písm. a) zákona pokutu ve výši 220 000 Kč, a tím, že ve výroku III. zadavateli podle § 118 odst. 2 písm. a) zákona uložil zákaz plnění smlouvy s účinností 5 měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části
odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem
nepřistoupil ke zrušení nebo změně výroků II. a III. napadeného rozhodnutí.

K námitkám rozkladu zadavatele
34. Pokud se jedná o námitku zadavatele, v rámci které poukazuje na to, že Úřad při
rozhodování o výši uložené pokuty nezohlednil skutečnost, že na předmětné jednání
upozornil sám zadavatel podáním ze dne 14. 6. 2012, přičemž skutkový závěr Úřadu
spočívající v konstatování, že se o jednání (které bylo předmětem výroku I. napadeného
rozhodnutí) dozvěděl z podání navrhovatele, které bylo Úřadu doručeno až 25. 6. 2012,
označuje za nesprávný, je třeba uvést následující. Po přezkoumání obsahu správního spisu
vztahujícího se ke správnímu řízení vedenému pod sp. zn. ÚOHS-S243/2012/VZ jsem zjistil,
že se o uvedeném porušení zákona zadavatelem Úřad skutečně dozvěděl již dne 14. 6. 2012
v rámci vyjádření navrhovatele k tomuto správnímu řízení. K výše uvedenému doplňuji,
že předmětem uvedeného správního řízení byl návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění
Smlouvy o odstraňování odpadu č. S/12/21/Še uzavřené dne 8. 2. 2012 mezi městem
Příbram a vybraným uchazečem (dále jen „původní smlouva“). Uvedené správní řízení bylo
Úřadem zastaveno ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu pro bezpředmětnost,
neboť původní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 3. 2012. Jak jsem si dále
ověřil ve spisové dokumentaci, podání zadavatele ze dne 14. 6. 2012 je u Úřadu vedeno
v rámci podnětu pod sp. zn. P584/2012, přičemž na základě tohoto podnětu nebylo
zahájeno správní řízení z moci úřední. Je zřejmé, že datum 25. 6. 2012, tedy datum, kdy
Úřad obdržel návrh na přezkoumání veřejné zakázky, uvedl v bodě 87. odůvodnění
napadeného rozhodnutí, za účelem posouzení, zda neuplynula lhůta 5 let ode dne, kdy se
o porušení zákona dozvěděl, a ve které může zadavateli uložit pokutu za porušení zákona.
Jelikož ani jedno z výše uvedených dat nepřesáhlo lhůtu 5 let, chybné uvedení data ze
strany Úřadu tak nemělo a nemohlo mít vliv na správnost posouzení možnosti Úřadu
přistoupit k uložení pokuty, či nikoliv. Skutečnost, že na předmětné pochybení upozornil
sám zadavatel, nemůže mít vliv na konstatování o spáchání správního deliktu. Pokud se
jedná o polehčující okolnost, pak taková by se měla vztahovat k jednání zadavatele, které
souvisí se spácháním správního deliktu. Nadto je třeba uvést, že výše uložené pokuty byla
Úřadem stanovena na samé spodní hranici maximální možné zákonné sazby.

35. Ve vztahu k související argumentaci zadavatele, v rámci níž podotýká, že nápravu svého
nezákonného jednání hodlá učinit vypsáním nového zadávacího řízení postupem dle zákona
s tím, že nové zadávací řízení dosud nezahájil, jelikož do dnešního dne od Úřadu neobdržel
odpověď na jeho žádost o sdělení stanoviska (ze dne 14. 6. 2012), zda by bylo možné zadat
veřejnou zakázku dle ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona, je třeba uvést následující.
Pravomoci Úřadu jsou vymezeny v ustanovení § 112 odst. 1 a odst. 2 zákona, kde je
zakotveno, že Úřad vykonává dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných
zakázek a soutěži o návrh, při kterém vydává předběžná opatření, rozhoduje o tom,
zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh postupoval v souladu se
zákonem, ukládá nápravná opatření, kontroluje úkony zadavatele při zadávání veřejných
zakázek podle zvláštního právního předpisu a dále projednává správní delikty podle zákona a ukládá sankce za jejich spáchání. Mezi těmito pravomocemi však není poskytování doporučení ohledně toho, jak má zadavatel postupovat při zadávání veřejných zakázek.
Doplňuji, že za správnost, resp. za zákonný průběh zadávacího řízení, odpovídá pouze
zadavatel, přičemž se zřetelem na výše uvedené není úkolem Úřadu poskytovat v této
souvislosti rady zadavatelům, jak zadávat konkrétní veřejnou zakázku. Na základě výše
uvedeného je proto zřejmé, že pochybení zadavatele spočívající v prodlužování nezákonně
uzavřené smlouvy nelze zdůvodňovat neposkytnutím součinnosti ze strany Úřadu.
Nadto, pokud si není zadavatel jistý postupem při zadávání veřejné zakázky, má možnost
využít služeb příslušného odborného poradce.

36. Pokud se jedná o tvrzení zadavatele, že nové zadávací řízení dosud nezahájil mimo jiné
z toho důvodu, že dosud nebylo pravomocně ukončeno správní řízení vedené pod sp. zn.
ÚOHS-S177/2012/VZ, zdůrazňuji, že předmětem uvedeného správního řízení bylo přezkoumání úkonů města Příbram, učiněných v původní veřejné zakázce. Prvostupňový orgán v citovaném rozhodnutí Úřadu konstatoval, že jmenovaný zadavatel porušil zákon při
zadávání veřejné zakázky a jako opatření k nápravě podle § 118 odst. 1 zákona zadávací
řízení zrušil. Dne 14. 3. 2013 pak vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. OHSR267/2012/VZ-4607/2013/310/DBa, kterým rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil a podaný rozklad zamítl. Skutečnost, že Úřad dosud nerozhodl v jiném, nesouvisejícím, správním řízení, nelze považovat za relevantní důvod pro nezadání jiné veřejné zakázky v souladu se zákonem. Nadto je vhodné uvést, že v případě, že si zadavatel není jistý, zda stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem, má možnost se poradit s odborníky na
danou problematiku.

37. Ve vztahu k navazující argumentaci zadavatele, že jako přitěžující okolnost při stanovení
výše pokuty nemůže být Úřadem vzato v úvahu to, že dosud nezahájil nové zadávací řízení,
je nezbytné uvést následující. Prvostupňový orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí
při stanovení výše pokuty dostatečně zhodnotil způsob spáchání správního deliktu a rovněž
i okolnosti, za nichž byl delikt spáchán. Výše pokuty byla Úřadem dostatečně odůvodněna,
poněvadž z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrno, k čemu přihlédl
a jakou váhu danému zákonnému kritériu přiznal; postupoval v souladu s § 121 odst. 2
zákona, dle něhož Úřad při určení výměry pokuty zadavateli přihlédne k závažnosti
správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem,
za nichž byl spáchán. Úřad při stanovení výše pokuty správně přihlédl k přitěžující okolnosti
spočívající v tom, že v daném případě zadavatel dosud nezahájil nové zadávací řízení.
Předpokladem toho, aby se k přitěžující okolnosti přihlédlo, je, aby tato byla v řízení
prokázána nebo aby vyplývala z obsahu správního spisu. V daném případě z obsahu
správního spisu jednoznačně vyplývá, že dne 7. 6. 2012 zadavatel oznámil předběžné
oznámení o zahájení nadlimitní veřejné zakázky v Informačním systému o veřejných
zakázkách, což uvedl i ve svém vyjádření ze dne 18. 9. 2012. Jelikož ve smyslu ustanovení
§ 86 odst. 1 zákona „Veřejný zadavatel je oprávněn zahájit zadávací řízení nejdříve 1 měsíc
od odeslání předběžného oznámení“, mohl zadavatel již dne 7. 7. 2012 přistoupit k zahájení
nového zadávacího řízení, což však dosud neučinil. Tato skutečnost vyplývá z obsahu spisu,
a jako taková je tedy způsobilá zvýšit závažnost daného správního deliktu. Úřad k této přitěžující okolnosti zcela správně přihlédl v souvislosti s posuzováním okolností, jež ve smyslu § 121 odst. 2 zákona určují závažnost správního deliktu a tedy výši ukládané pokuty.

38. Pokud se jedná o námitku zadavatele, v rámci které poukazuje na to, že Úřad nerozhodl ve
vztahu k výši pokuty v souladu s § 50 odst. 3 a § 3 správního řádu, když dostatečně
skutkově neobjasnil všechny skutečnosti svědčící jak v jeho prospěch, tak v neprospěch
s tím, že při rozhodování o výši pokuty měl zohlednit to, že výběr dodavatele mohl být
uskutečněn dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, protože uvedené zákonné ustanovení hovoří
i o důvodech vyplývajících ze zákona o odpadech, když dle § 46 odst. 3 a odst. 4 zákona
o odpadech může jeho zřizovatel dosáhnout úspor na poplatku za ukládání odpadu pouze
v případě, že je odpad ukládán na skládce nacházející se na území zřizovatele, je třeba uvést
následující. Posuzování otázky, zda výběr dodavatele mohl být uskutečněn dle § 23 odst. 4
písm. a) zákona, nebyla předmětem přezkumu daného správního řízení.
Předmětem posuzování ze strany Úřadu byla v daném případě otázka, zda zadavatel
uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s uveřejněním oznámení o zahájení zadávacího řízení
ve smyslu zákona, či nikoliv. Zadavatel v rámci této argumentace nerozporuje závěry Úřadu
obsažené v napadeném rozhodnutí, a nejedná se o námitky (ve smyslu správního řádu)
směřující proti meritu věci. Předseda Úřadu dle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává
soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními
předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek
uvedených v rozkladu (jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem). Jak jsem již
konstatoval, v případě výše uvedené argumentace zadavatele se však nejedná o námitku
jako takovou, nýbrž o pouhé tvrzení nesměřující proti meritorním závěrům obsaženým
v napadeném rozhodnutí. S ohledem na to je proto zcela bezpředmětné tvrzení zadavatele,
dle něhož měl Úřad při rozhodování o výši pokuty zohlednit to, že výběr dodavatele mohl
být uskutečněn ve smyslu ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

39. Ve vztahu k argumentaci zadavatele, v rámci které namítá, že z uvedených důvodů
ve spojení s tím, že zákazem plnění smlouvy by mohlo dojít k narušení životního prostředí,
bylo na místě zákaz plnění smlouvy neuložit, přičemž s ohledem na to, že mohl postupovat
dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, nemohlo mít předmětné porušení zákona vliv na výběr
vybraného uchazeče, neboť jediným dodavatelem schopným splnit veřejnou zakázku je
vybraný uchazeč, je třeba uvést následující. I přesto, že zadavatel v rámci této argumentace
poukazuje na údajné nebezpečí ohrožení životního prostředí, spojené s okamžitým
ukončením smlouvy, dosud neučinil žádný relevantní krok směřující k předcházení vzniku
takového „rizika“, přestože měl možnost, resp. povinnost, vyhlásit řádné zadávací řízení ve
smyslu zákona. Za situace, kdy zadavatel uveřejní předběžné oznámení, lze předpokládat,
že ode dne jeho zveřejnění hodlá v průběhu následujícího roku zadat nadlimitní veřejnou
zakázku, kterou uvedl v předběžném oznámení, čímž o této skutečnosti uvědomí
potenciální dodavatele. Z publikovaného předběžného oznámení se může kdokoliv
dozvědět mimo jiné přibližné datum zahájení zadávacího řízení a přibližnou dobu plnění
veřejné zakázky, byť zveřejnění předběžného oznámení zadavateli nezakládá povinnost
dané zadávací řízení zahájit. Uveřejnění předběžného oznámení však nenahrazuje
a nemůže nahradit pochybení zadavatele, kterého se dopustil při nesplnění povinnosti
uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení v informačním systému a Úředním věstníku ve smyslu § 146 odst. 1 zákona. Zadavatel v daném případě nezveřejnil svůj úmysl zadat veřejnou zakázku. Za situace, kdy by zadavatel řádně zveřejnil svůj úmysl zadat
veřejnou zakázku, Úřad by nemohl uložit zákaz plnění ze smlouvy ve smyslu § 118 odst. 2
písm. a) zákona, a to ani v případě, že by zadavatel porušil zákon takovým způsobem,
který by měl vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Ani tato námitka zadavatele proto nemůže
obstát.

40. Právní relevanci nemá ani související konstatování zadavatele, v rámci něhož poukazuje na to, že se pouze snažil postupovat s péčí řádného hospodáře a dosáhnout úspory financí z rozpočtu zřizovatele, přičemž se snažil naplnit smysl a účel zákona. S ohledem na výše
uvedené je zcela zřejmé, že v důsledku jeho postupu, nesouladného se zákonem, z logiky
věci nemohl být naplněn ani smysl a účel zákona. Jím deklarovaná „snaha“ je pak v tomto
kontextu naprosto irelevantní, poněvadž v daném případě zákon zadavateli stanovuje
objektivní odpovědnost. Předpokladem toho, aby se k polehčující nebo přitěžující okolnosti
přihlédlo, je, aby tato byla v řízení prokázána nebo aby vyplývala z obsahu spisu.
Obecné konstatování zadavatele o tom, že se svým postupem snažil naplnit smysl a účel
zákona, je v tomto případě z povahy věci neprokazatelné a samo o sobě závažnost
správního deliktu nezvyšuje ani nesnižuje. Primárně je každé zadávací řízení vedeno snahou
dosáhnout maximální možné úspory finančních prostředků a tím naplnit základní účel
zákona. Již z toho důvodu se v daném případě v žádném případě nemůže jednat
o polehčující okolnost, poněvadž ten který zadavatel je při zadávání veřejné zakázky
povinen postupovat s péčí řádného hospodáře a dosáhnout tak co největší úspory financí
z jeho rozpočtu.

41. Ve vztahu k námitce, v rámci níž zadavatel podotýká, že se mu s ohledem na volbu druhu
zadávacího řízení a definici dílčích hodnotících kritérií jeví Úřadem stanovená lhůta
5 měsíců jakožto odklad účinnosti zákazu plnění smlouvy příliš krátká pro úspěšné
dokončení zadávacího řízení, je třeba uvést následující. Úřad přezkoumatelným způsobem
odůvodnil, jaké důvody jej vedly k odložení účinnosti zákazu plnění ze smlouvy.
Nadto správnost uvedení pozdějšího dne ke splnění předmětné povinnosti vychází ze
zjištění Úřadu, provedeného dotazem na Ministerstvo životního prostředí. Přiměřenost
odkladu účinnosti zákazu plnění ze smlouvy o 5 měsíců rovněž odpovídá ustálené
rozhodovací praxi Úřadu, a to mimo jiné rozhodnutí č. j. ÚOHS-S448/2010/VZ-3396/2011/540/VKu ze dne 18. 4. 2011 a rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHSR97,98/2011/VZ-13497/2011/310-ASc ze dne 26. 8. 2011, ve kterém bylo uvedeno,
že danou lhůtu lze považovat za dostatečně dlouhou, poněvadž během jejího trvání lze
vypsat a realizovat otevřené či užší zadávací řízení. Ani tato námitka vznesená zadavatelem
v rozkladu proto nemůže obstát s tím, že je třeba vždy vycházet z konkrétních okolností
daného případu.

42. Pokud se jedná o námitku zadavatele, v rámci které poukazuje na to, že Úřad ve vztahu
k výši pokuty nerozhodl v souladu s ustanovením § 50 odst. 3 a § 3 správního řádu, je třeba
uvést následující. Úřad s ohledem na výše uvedené postupoval plně v souladu
s ustanovením § 3 správního řádu, dle něhož správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nadto prvostupňový orgán v daném
případě splnil povinnost zakotvenou v ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, a sice zjistit
všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Úřad v daném případě s ohledem na výše uvedené zjistil stav věci prostý důvodných pochybností, aniž by se omezoval na pouhá tvrzení účastníků řízení,
přičemž při hodnocení podkladů napadeného rozhodnutí pečlivě přihlížel ke všemu, co
v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Předmětná námitka vznesená
zadavatelem v rozkladu proto nemůže obstát. Byť má Úřad na zřeteli nutnost konzistence
své rozhodovací praxe, tak jednotlivé závěry uvedené v konkrétním rozhodnutí není možné
aplikovat bez dalšího na všechny zdánlivě obdobné případy. Úřad vždy posuzuje každou
skutečnost samostatně a s plným zohledněním širšího kontextu případu. Rozhodovací
praxe Úřadu proto probíhá vždy případ od případu, neboť jen tímto postupem se Úřad
vyvaruje nebezpečí její simplifikace a přílišné schematičnosti. Argumentaci zadavatele,
v rámci které poukazuje na správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ, je tedy
třeba označit za irelevantní v kontextu okolností daného případu. Úřad výši pokuty
posuzuje samostatně v každém konkrétním šetřeném případě a záleží na správním uvážení
Úřadu, jaké okolnosti posoudí jako přitěžující a jaké jako polehčující. V šetřeném případě
Úřad okolnosti pro výši uložené pokuty uvedl v bodech 89. až 93. odůvodnění napadeného
rozhodnutí.

43. K výše uvedenému shrnuji, že Úřad při stanovení výše pokuty zadavateli postupoval
v souladu se zákonem, jelikož přihlédl k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu
jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Nadto Úřad výši
uložené pokuty dostatečně odůvodnil, když je z odůvodnění napadeného rozhodnutí
patrné, k čemu přihlédl a jakou váhu tomu kterému zákonnému kritériu přiznal.
K námitkám rozkladu navrhovatele

44. Pokud se jedná o námitku navrhovatele, v rámci které poukazuje na to, že výše pokuty
stanovená Úřadem je nepřiměřeně nízká s tím, že prvostupňový orgán měl k dispozici
informace, dle nichž mohl určit horní hranici pokuty na bázi 5 % z ceny veřejné zakázky dle
§ 120 odst. 2 písm. a) zákona, přičemž Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, jakou částku
zadavatel uhradil za šest měsíců plnění smlouvy, je třeba uvést následující. Úřad postupoval
v části odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k výši jím uložené pokuty zcela
správně a v souladu se zákonem. Rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li
její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných
kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla
tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury NSS vyplývá, že jakkoliv má správní
orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy
správního rozhodování (viz např. rozsudek NSS č. j. 8 As 5/2005-53 ze dne 29. 6. 2005).
Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí
správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při
rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou
v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat
a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši
pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem,
který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá
konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé,
že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje.

45. V prvé řadě zdůrazňuji, že okolnosti, které byly prvostupňovým orgánem zvažovány při
stanovení výše pokuty, jsou obsaženy v bodech 89. až 93. odůvodnění napadeného
rozhodnutí. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí při stanovení výše pokuty
dostatečně zhodnotil způsob spáchání správního deliktu a rovněž i okolnosti, za nichž byl
delikt spáchán. Výše pokuty byla Úřadem dostatečně odůvodněna, poněvadž z odůvodnění
napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrno, k čemu přihlédl a jakou váhu danému
zákonnému kritériu přiznal; postupoval v souladu s § 121 odst. 2 zákona, dle něhož Úřad při
určení výměry pokuty zadavateli přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke
způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Z hlediska
přiměřenosti sankce vzal Úřad v úvahu tu skutečnost, že zadavatel svým postupem, kdy
neuveřejnil oznámení o zadání veřejné zakázky v Informačním systému o veřejných
zakázkách a v Úředním věstníku, omezil soutěž o tuto veřejnou zakázku, jelikož v důsledku
této skutečnosti byla do zadávacího řízení podána pouze jedna nabídka. Úřad též při
stanovení výše pokuty správně přihlédl k přitěžující okolnosti spočívající v tom, že přestože
zadavatel dne 7. 6. 2012 publikoval předběžné oznámení o zadání nadlimitní veřejné
zakázky v Informačním systému o veřejných zakázkách, nové zadávací řízení však dosud
nevypsal, resp. nezahájil.

46. Pokud se jedná o námitku zadavatele, dle které měl Úřad při výpočtu horní hranice pokuty, vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, aplikovat pravidlo dle § 14 odst. 1 písm. b) zákona pro výpočet předpokládané hodnoty veřejné zakázky, podle
něhož se tato hodnota stanoví dle předpokládané výše celkového peněžitého závazku
zadavatele za 48 měsíců s tím, že při zohlednění výše plnění za šest měsíců tak
předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí cca 42,5 mil. Kč a Úřad tak mohl uložit pokutu
až do výše 2,1 mil Kč, je třeba uvést následující. Jak bylo uvedeno v bodech 89. a násl.
odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve smlouvě nebyla uvedena celková cena za realizaci
předmětné veřejné zakázky. Smlouva obsahuje „pouze“ způsob výpočtu ceny za daný měsíc
poskytované služby, přičemž cena za realizaci veřejné zakázky se v jednotlivých měsících liší
v závislosti na množství odvezeného a uloženého komunálního odpadu. Nelze proto přesně
určit ze smlouvy ani z jiných podkladů správního řízení celkovou cenu veřejné zakázky.
Se zřetelem na výše uvedené je proto nezbytné za horní hranici možné pokuty ve smyslu
ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona považovat částku ve výši 10 000 000 Kč. Na této
skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že dodatkem ke smlouvě č. 2 ze dne 1. 6. 2012 došlo
ke změně doby platnosti smlouvy na dobu určitou, a to do doby ukončení nového
zadávacího řízení a doby nabytí účinnosti smlouvy, kterou zadavatel v tomto zadávacím
řízení uzavře s dodavatelem, který podá nejvýhodnější nabídku.

47. Úřad se v bodě 91. odůvodnění napadeného rozhodnutí se zřetelem na ustanovení
§ 121 odst. 2 zákona správně zabýval otázkou, v jakém finančním rozsahu již bylo ze
smlouvy plněno. Jak jsem zjistil z obsahu správního spisu, prvostupňový orgán přistoupil ke
správnému zjištění, že cena, kterou zadavatel uhradil za realizaci veřejné zakázky ke dni
30. 9. 2012, činí částku ve výši 4 790 241 Kč s DPH (4 260 001,70 Kč bez DPH), přičemž cena, kterou zadavatel uhradil za realizaci veřejné zakázky za měsíc říjen 2012, činí částku ve výši 1 179 765 Kč s DPH (1 052 245,- Kč bez PDH). Celkem tak zadavatel k tomuto datu uhradil za realizaci předmětné veřejné zakázky částku ve výši 5 970 006 Kč s DPH (5 312 246,70 Kč bez DPH).

48. Ve vztahu k argumentaci zadavatele, že uložená pokuta ve výši 220 000 Kč představuje
pouze 0,5 % ceny veřejné zakázky a cca 10 % její maximální výše, přičemž tak nemůže plnit
funkci represivní ani preventivní s tím, že Úřad opomněl, že odložil účinnost zákazu plnění
smlouvy, čímž pomíjí další měsíce, po které ještě bude veřejná zakázka realizována a navýší
se tak rozsah plnění, je třeba uvést následující. Úřad vzhledem k uvedené závažnosti
porušení zákona a k souvislostem případu posoudil uloženou výši pokuty (220 000 Kč) jako
přiměřenou porušení zákona a zohledňující obě uvedené funkce. Jak již bylo výše
konstatováno, Úřad výši jím uložené pokuty v napadeném rozhodnutí odůvodnil zcela
dostatečně. Nadto je třeba se rovněž ztotožnit i s dílčím konstatováním uvedeným v bodě
96. odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle něhož „Pokuta uložená zadavateli za zjištěné
porušení zákona má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní –
postih za porušení povinností stanovených zákonem a funkci preventivní, která směřuje
k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je v souladu se zákonem. Po zvážení
všech okolností případu Úřad dospěl k závěru, že výše uložené pokuty v šetřeném případě
naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti“.
Ani tato námitka vznesená navrhovatelem v rozkladu proto nemůže obstát. Zároveň je
třeba přihlédnout i k faktu, že byl zadavateli v rámci nápravného opatření ve smyslu
§ 118 odst. 2 písm. a) zákona uložen zákaz plnění ze smlouvy.

49. Pokud se jedná o argumentaci navrhovatele, v rámci které poukazuje na to, že předmětná
veřejná zakázka a veřejná zakázka šetřená ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHSS177/2012/VZ mají totožné zadávací podmínky, s tím, že zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem v šetřené veřejné zakázce, i když si mohl být vědom toho, že Úřad
vydal ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ předběžné opatření ve
formě zákazu uzavření smlouvy v zadávacím řízení vyhlášeném městem Příbram, je třeba
uvést následující. V předmětné veřejné zakázce byla mezi zadavatelem a vybraným
uchazečem uzavřena smlouva, a to dne 2. 4. 2012. Ve správním řízení vedeném pod sp. zn.
ÚOHS-S177/2012/VZ však Úřad vydal předběžné opatření, kterým byl zadavateli uložen
zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení až dne 16. 4. 2012. Třebaže byly zadávací
podmínky předmětné veřejné zakázky a veřejné zakázky šetřené Úřadem v rámci správního
řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ v podstatě totožné, zadavatel nemohl
v době uzavření smlouvy vědět, že Úřad vydá v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn.
ÚOHS-S177/2012/VZ výše uvedené předběžné opatření. Z toho důvodu prvostupňový
orgán nemohl tuto skutečnost posoudit jakožto přitěžující okolnost při stanovení výše
uložené pokuty. Argumentaci navrhovatele, v rámci které poukazuje na správní řízení
vedené pod sp. zn. ÚOHS-S177/2012/VZ, je tedy třeba označit v kontextu okolností daného
případu za irelevantní. Jak již bylo výše uvedeno, Úřad výši pokuty posuzuje v každém
konkrétním šetřeném případě samostatně, přičemž záleží na správním uvážení Úřadu, jaké
okolnosti posoudí jako přitěžující a jaké jako polehčující. Pokuta uložená Úřadem
v napadeném rozhodnutí se zřetelem na výše uvedené zohlednila veškeré okolnosti,
za kterých byl správní delikt spáchán.

50. Ve vztahu k uloženému zákazu plnění ze smlouvy považuji za nezbytné uvést nad rámec
rozkladových námitek následující. Zákaz plnění ze smlouvy se neuloží jen ze závažných
důvodů, a to i pokud byly splněny podmínky pro uložení zákazu plnění ze smlouvy. V rámci
správního řízení Úřad (správně) přistoupil k posuzování, zda veřejný zájem, který v rámci
své činnosti zadavatel zajišťuje, je spojen s důvody hodnými zvláštního zřetele ve smyslu
§ 118 odst. 3 zákona, které vylučují uložení zákazu plnění ze smlouvy, resp. vyžadují
pokračování smlouvy. Zadavatel uvedl jako jeden z důvodů hodných zvláštního zřetele to,
že zadavatel či obec nemůže přestat likvidovat odpad, neboť by porušil povinnost
vyplývající ze zákona o odpadech, což zakládá presumpci ohrožení životního prostředí.
Ve vztahu k možnému ohrožení životního prostředí jakožto důvodu hodného zvláštního
zřetele, spojeného s veřejným zájmem, který by odůvodňoval pokračování plnění
ze smlouvy, zadavatel dále pouze uvedl, že tuto skutečnost není třeba prokazovat,
např. odbornými posudky, protože se jedná o skutečnost obecně známou. V daném
případě tedy zadavatel neunesl důkazní břemeno ohledně existence důvodů hodných
zvláštního zřetele vedoucí k tomu, aby Úřad nepřistoupil k uložení zákazu plnění
ze smlouvy. Nebylo tak prokázáno, že by důvody hodné zvláštního zřetele, spojené
s veřejným zájmem, vyžadovaly pokračování plnění ze smlouvy. Úřad však přihlédl
ke sdělení MŽP ze dne 6. 11. 2012. V něm bylo konstatováno, že „v případě nezajištění
svozu komunálního odpadu bude docházet k jeho nadměrnému hromadění v místech
k tomu určených a to i mimo nádoby k tomu určené. Vlivem povětrnostních podmínek dojde
s velkou pravděpodobností k jeho úniku do okolního životního prostředí, čímž dojde k jeho
znečištění. Nejvíce je produkováno směsného komunálního odpadu, který i když není
odpadem kategorie nebezpečný, fakticky obsahuje složky, které mají nebezpečné vlastnosti.
Takové odpady mohou jednak poškodit životní prostředí, ale také ohrozit lidské zdraví.
Směsný komunální odpad obsahuje dále biologicky rozložitelnou složku a to včetně
vedlejších živočišných produktů, které zejména v letních měsících začínají velmi rychle
podléhat rozkladu, což může vést ke zhoršení kvality životního prostředí v obci. Dále takové
odpady umožňují množení hmyzu, případně poskytují potravu a tedy opět možnosti pro
množení drobných hlodavců. To v konečném důsledku opět může vést k ohrožení zdraví
obyvatel dané obce“. Úřad proto ve výroku III. napadeného rozhodnutí zadavateli uložil
zákaz plnění ze smlouvy. Se zřetelem na výše uvedené však přistoupil k pětiměsíčnímu
odkladu účinnosti předmětného zákazu (viz následující body odůvodnění tohoto
rozhodnutí). V této lhůtě si zadavatel může zajistit poskytování služeb ukládání
komunálního odpadu jiným způsobem než na základě uzavřené smlouvy, a sice zadáním
nové veřejné zakázky v souladu se zákonem.

51. Ve vztahu k námitce navrhovatele, v rámci níž v souvislosti s výrokem III. napadeného
rozhodnutí podotýká, že odložení účinnosti zákazu plnění smlouvy o další měsíce nemá
oporu v zákoně s tím, že ustanovení § 118 zákona předvídá uložení zákazu plnění smlouvy
jako nápravné opatření, aniž by umožňovalo odložení jeho účinnosti, přičemž zákon je
lex specialis vůči správnímu řádu, je třeba uvést následující. Tato argumentace
navrhovatele nemůže obstát. Odložit účinnost zákazu plnění ze smlouvy zákon Úřadu
v žádném jeho ustanovení nezakazuje, přičemž Úřad k tomuto odkladu přistoupil na
základě svého správního uvážení, které mu je normami správního práva umožněno.
V daném případě tedy bylo předmětné nápravné opatření uloženo v naprostém souladu s ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu, dle něhož je správní orgán povinen dbát na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, a aby odpovídalo konkrétním
okolnostem toho kterého případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných
nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

52. Jak již bylo výše uvedeno, adekvátnost odkladu účinnosti zákazu plnění ze smlouvy
o 5 měsíců odpovídá ustálené rozhodovací praxi Úřadu, podle které lze danou lhůtu
považovat za dostatečně dlouhou, poněvadž během jejího trvání lze vypsat a realizovat
otevřené či užší zadávací řízení. S ohledem na výše uvedené neobstojí tvrzení navrhovatele,
v rámci kterého poukazuje na to, že v důsledku předmětného postupu Úřadu je zadavateli
ulehčena situace tím, že jej Úřad nechá pokračovat v plnění ze stávající smlouvy. Ani tato
námitka vznesená navrhovatelem v rozkladu proto nemůže obstát.

53. Na základě výše uvedeného je třeba uzavřít, že se Úřad v napadeném rozhodnutí podrobně
zabýval posouzením, zda jsou naplněny zákonné podmínky pro uložení zákazu plnění
ze smlouvy, a rovněž odůvodnil, proč přistoupil k odkladu účinnosti tohoto zákazu.
Pokud se tedy jedná o důvody odkladu, pak se s nimi v plné míře ztotožňuji, neboť veřejný
zájem, spočívající v ochraně životního prostředí, zejména pak v ochraně před ohrožením
zdraví obyvatel, je natolik silný, že sice nemůže vést k neuložení zákazu plnění ze smlouvy,
avšak s ohledem na něj je třeba odložit účinnost tohoto zákazu plnění. Pouze tak bude
dosaženo naplnění veřejného zájmu sledovaného zákonem a zároveň nedojde k ohrožení
jiného veřejného zájmu – zájmu na ochraně zdraví obyvatel.

VI. Závěr
54. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se
zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech
a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro
zrušení nebo změnu výroků II. a III. napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných
v rozkladech zadavatele a navrhovatele.

55. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno
napadené rozhodnutí, resp. jeho výroky II. a III., změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je
ve výroku uvedeno.

POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, dále odvolat.


Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:
1. Technické služby města Příbrami, U Kasáren 6, 261 01 Příbram IV
2. RUMPOLD-P s. r. o., Úslavská 27, 301 44 Plzeň
3. SVZ Centrum s. r. o., Aloise Jiráska 264, 261 01 Příbram IV