Pikrt pomalu končí. A je to škoda (KOMENTÁŘ)

Dny Pavla Pikrta se pomalu, ale jistě sčítají. Můžeme to konstatovat na základě několika indicií z posledních týdnů a měsíců.

Předně je třeba říci, že starosta Pikrt byl do funkce zvolen až poté, kdy se vlastně nenašel nikdo jiný. V době jeho volby na konci roku 2012 si ještě všichni, kteří sledují příbramskou politiku, pamatovali jeho rychlý odchod, o který se osobně zasadil lídr příbramských sociálních demokratů Josef Řihák. Pikrt nedokázal v čele příspěvkové organizace Sportovní zařízení města Příbram zajistit fungování služeb, kvůli nimž je tato organizace zřízena. Nedokázal také čelit některým aktivitám lidí, kteří museli ze SZM Příbram odejít ještě před ním (problém tehdy spočíval i ve sporu o reklamy ve sportovní hale).



Bylo tedy poměrně překvapením, že byl nakonec vybrán na post starosty. Na druhou stranu je třeba říci, že současný starosta Pikrt pracuje v městských i stranických strukturách již dostatečně dlouhou dobu, aby našel tu správnou pozici, kterou charakterizuje zejména loajalita vůči Řihákovi. Proto se možná mohlo nakonec současnému hejtmanovi hodit, že radnice dostala do čela slabšího starostu (proč to byla svým způsobem výhoda, zmíníme později).

Starostou nebyl v loňském roce zvolen Juraj Molnár, který tuto ambici má. Ale právě tato ctižádost se stala jedním z důvodů, proč se jím nestal, i když si o funkci de facto řekl (v duchu: jsem připraven převzít zodpovědnost…). Jeho tehdejší politicky sebevědomé prohlášení, které bylo sympatické, bylo vyloženo jako vnitrostranická opozice, což se v Příbrami příliš netoleruje.

Molnár tedy na svou příležitost čeká a z jeho posledního stanoviska (které publikoval tento server) je patrné, že chápe, že je dobré být zadobře s Řihákem. Učinil mezi příbramskými sociálními demokraty nebývalou věc – opřel se (i když velmi jemně) do své stranického kolegy Pikrta a kritizoval jej ohledně výroku na adresu úředníků radnice ve věci I. polikliniky. Pokud Pikrtova slova nebyla novináři zkreslena, lze je opravdu hodnotit jako velmi nešťastná. Na druhou stranu podobných výroků, které se týkaly různých záležitostí, jsme zaznamenali v uplynulém volebním období desítky. A i ze strany koaličního partnera sociálních demokratů (viz například Václav Černý), u kterých by se spíše hodilo uvádět věci na pravou míru.

Současné vyjádření Molnára je jednak potvrzením toho, že hejtmana a senátora Řiháka I. poliklinika stále velmi trápí (zvlášť před volbami, které jsou pro něj osobně klíčové), ale především toho, že Molnár mu dokáže vyjít vstříc (pokud samozřejmě jeho stanovisko nebylo požadováno přímo Řihákem, či nevzniklo rovnou za pomoci některých zaměstnanců kraje).

Nejde přitom o jedinou snahu oslabit starostu Pikrta. Vzpomeňme kauzu kácení v ulici 28. října nebo jednosměrek u restaurace u Simony, které byly ukázkovými příklady, jak by město s veřejností nemělo komunikovat. Lze uvést i případ štípárny v Trhových Dušníkách. Vždy více či méně intervenoval hejtman Řihák, který veřejně ukázal, kdo má poslední slovo.

Závěrem je třeba zmínit tu skutečnost, že starosta Pikrt má jednu velkou výhodu oproti Řihákovi. Je konsenzuální, neprojevuje onu politickou záludnost, kterou mají lidé, kteří politikou žijí, má sklon ke kolektivnímu rozhodování (nejen formálně, ale i věcně) a lidi nerozděluje. Pokud by měl Pikrt delší příležitost vytrvat ve funkci starosty, aniž by musel neustále konfrontovat své mínění s tím, co řekl nebo by mohl říct Řihák, mohl by se z něj za pár let stát velmi dobrý starosta bez manýrů z vysoké politiky. V této konstelaci nejen že má velmi obtížnou situaci, ale sám sebe i přesvědčí, že funkci starosty vykonávat nechce. A nikdy vlastně nechtěl.