Kdo chce psa bít, Srnku si vždycky najde (POLEMIKA)

Přibližně před dvěma lety autor těchto řádek napsal níže uvedený komentář. Bohužel jeho hlavní obsah – zbytečná agrese některých politiků – je stále platný.

Vladimír Srnka se ve svém nedělním příspěvku na tomto serveru bezesporu dopustil velkého zjednodušení. Zákon opravdu neumožňuje přidělit zakázku podle geografické příslušnosti firmy. Ovšem způsob, jakým se do něj opřel radní Martin Poulíček, je neadekvátní.

Je znakem uvážlivého politika (byť jen komunálního) či úředníka (byť jen krajského), že pokud má dojem, že se někdo mýlí, tak vysvětluje. Trpělivě, často opakovaně a ano, někdy i zbytečně. Znakem dobrého zástupce občanů není prvoplánovitá agrese.

Radní Poulíček píše možná o věci, které rozumí, protože několikrát se účastnil výběru dodavatelů na nejrůznější stavby v Příbrami. Ovšem jistě ani on (v jiných záležitostech) ani třeba radnice, kde působí, není neomylný/á. Vzpomeňme například, jak minulý rok Úřad pro hospodářskou soutěž zrušil výběrové řízení na svoz a ukládání komunálního odpadu.

Jistě příslušní úředníci i politici na radnici usilovali o to, aby vše bylo v pořádku. Byli za to placení, měli zkušenost, dobrou vůli, a přesto učinili zásadní chybu. Město muselo obří tendr vypsat znovu a ještě zaplatilo pokutu.

Takže silácky se opírat do člověka, který v rámci svého volného času a zdarma chce něco udělat pro okolí (samozřejmě po svém, každý má na věci jiný názor), je projevem ubohosti (když už radní použil tento výraz). A ještě jedné věci – snahy vytěsnit nepohodlné hlasy z veřejné debaty. Označit je za nepatřičné, neinformované, nekompetentní, mimo… Žijeme naštěstí v zemi, kde stejně platí hlas loajálního příbramského radního a středočeského odborného referenta Poulíčka a možná politicky méně úspěšného, zato občansky kritického Srnky.
sdb

Bída příbramské diskuse: My, oni a patent na rozum (KOMENTÁŘ)
Publikováno autorem na pribram.cz v roce 2012.

Nejen v Příbrami to patří k běžnému folkloru. Dělá se to tak v autoritářských režimech a v podmínkách demokracie se „jen“ nevolí tak ostré prostředky. Objeví se kritik, většinou sám nebo malá skupinka, a jeho názory nesouzní s činy těch, kterým občané aktuálně svěřili do rukou správu věcí veřejných.

Moudrý politik se zachová dvojím způsobem – mlčí a naslouchá nebo naslouchá a komentuje stylem, jenž se nesnaží „protivníka“ dehonestovat. Nemoudrý politik začne používat „slovní pyrotechniku“ (výraz Jiřího Paroubka) a když už přímo nenapadá, tak se snaží vyvolat dojem, že onen kritik je poloblázen nebo v „lepším“ případě člověk, který si nedokáže uvědomovat souvislosti, který nevěří svým „představeným“ anebo který rovnou ohrožuje jiné občany. Poslední uvedený způsob hodně souvisí s hrou na „my a oni“. Kdo není s námi, je proti nám. Koho nechápu, je proti nám. Kdo si troufá se vyjadřovat k našim činům, je proti nám.

Do této situace se často dostává příbramský občan, který se snaží být i politicky činný, Vladimír Srnka. Čas od času publikuje nejen na tomto serveru (tehdy pribram.cz – pozn. red. pribramag.cz – 6. 1. 2013) své úvahy nebo fotografie. V posledních dnech se stal „předmětem“ dvou diskusních příspěvků představitelů příbramské radnice. Jeden napsal radní Martin Poulíček, druhý starosta Josef Řihák.

V prvním případě se autor snažil vyjádřit myšlenku, že pan Srnka pouze chodí s fotoaparátem po městě, fotí, co se mu nelíbí, a publikováním – to už dodávám sám – šíří po Příbrami zlou krev. A že je vždy těžší něco dělat, než to pak komentovat. Druhý příspěvek vycházel z potřeby naznačit, že pan Srnka nechápe, že staré a nemocné stromy mohou padnout a že mohou někoho zranit. „Očekával jsem, že se najdou lidé, jako například pan Srnka (Věci Veřejné), kteří jen kritizují kácení. Na rozdíl od něj ale vedení města cítí odpovědnost za životy a zdraví občanů,“ napsal starosta Řihák ve svém příspěvku.

Do redakce nám chodí poměrně dost textů od různých lidí, ale i když občas některý odmítneme, všeobecně můžeme říci, že nenapadají ostatní popsaným způsobem. Tedy, že se snaží v duchu výše řečeného dehonestovat danou osobu ve smyslu „kdo není s námi, je proti“. Naposledy se to stalo například s lídrem politického uskupení SOS Příbram Jiřím Paulem, o kterého se starosta „otřel“ ve svém příspěvku. Dohru to mělo takovou, že pak radnice text stáhla ze svých webových stránek a žádala po redakcích, kam byl zaslán k publikování, o výměnu a vymazání příslušného odstavce.

K slušné a konstruktivní diskusi (nadto písemné, kdy si autor může rozmyslet, co sděluje) nepatří podobné invektivy. Svědčí totiž o tom, že snahou dotyčného je „protivníka“ vyřadit z jakékoliv veřejné debaty. A nečiní tak pomocí argumentů, ale napadením typu: Na rozdíl od něj ale vedení města cítí odpovědnost za životy a zdraví občanů. Takové vyjádření by si vůbec neměl dovolit zástupce radnice placené z daní občanů, je to projev, když ne pouze populismu, tak především opovržení jednotlivcem.

Bylo by na tomto místě nefér nezmínit, že podobného přístupu by se měli vystříhat i ti, kteří chtějí, aby s nimi bylo diskutováno. Neslušnost některých diskusních příspěvků v příbramských médiích nebo projevy na zastupitelstvu, které volbou formy neodpovídají významnosti obsahu, jen přispívají k celkové devastaci veřejné debaty.

Ale nechci moralizovat, proto si v souvislosti s hlavním tématem příspěvku dovolím ještě jednu poznámku, která souvisí s celkovým paradigmatem, opět nikoliv jen příbramské, diskuse. Radnice se často opírá o tvrzení, že to či ono řešili odborníci. Viz zeleň – starosta se obvykle odvolává na dendrologické průzkumy. Ale lze vzpomenout na stromy – například padlá vrba na Hořejší Oboře – které také posoudil dendrolog jako zdravé a po pár dnech skončily špatně. Vrba zlomená ve vodě. Jistě, každý se může mýlit. Odborník s menší pravděpodobností a má na to mnohem menší právo než „běžný“ občan. To ovšem neznamená, že se občan nemůže vyjádřit k různým věcem ze svého laického pohledu.

Vývoj společnosti totiž ukazuje dvě věci. Že ani samotní odborníci nejsou schopni postihnout všechny nuance svých oborů (natož širší kontext) a že názory dvou expertů v jednom oboru se mohou poměrně dost lišit. A za druhé…, poslužme si příkladem ekonomické krize:  Předpovídal ji někdo? Byly to promile z řad odborníků-ekonomů, kteří o ní mluvili, a možná desetiny promile těch, kteří to měli podloženy nějakým „fundamentem“ – informacemi či vědecky zdůvodnitelnou domněnkou. Dnes se zase ekonomové předhánějí s tím, kdo chytřeji řekne, že budoucnost je těžko předvídatelná. A jiní se zase pokoušejí vytvářet „plány“, kdy už konečně splaskne „čínská bublina“. Ale i ve vědních disciplínách podstatně exaktnějších, než je ekonomie, se ukazuje, že prostě existuje velké množství přístupů. A těžko říci, co je skutečná pravda, protože „pravdy“ se postupně vyvracejí či jsou interpretovány jako „nepravdy“.

Chci výše řečeným poukázat na skutečnost, že vědecký přístup nemusí být jediná cesta k „objektivitě“. K poznání se lze dopracovat i naprosto laickým či intuitivním pohledem, selským rozumem. Pochopitelně tak nelze navrhovat mostní konstrukce, ale říct, že se mi most nelíbí, je výsledkem a cílem demokracie, která dává právo „každému mluvit do čehokoliv“. Ten, kdo chodí s fotoaparátem po Příbrami a fotí věci, jež se mu nezdají (a třeba nejen jemu), na to má jednak plné právo a jednak je pro fungování společnosti nebo komunity velmi důležitý.

Kdyby někteří lidé ve vedení města nepostupovali stylem „kdo není s námi, je proti nám“, mohli by „rýpavého“ potenciálu těchto lidí využít. Podmínkou je, že „ti obdaření momentální mocí“ nesmí být bezvýhradně přesvědčeni o tom, že jsou rovněž obdařeni nahlédnutím jediné a té správné pravdy a že ti, co ji nesdílejí, že jsou „záškodníky“.

sdb