Jaké je to být po škole s tygrem? Navíc Tracyho? (FEJETON)

Já tam byl. V šedi nudných dní, ve světě, který se musel zbláznit. Tam, kde v zimě není sníh a do školy to máte do kopce, se sešli. Nebylo jich mnoho, ale ani příliš málo. Každý úplně jiný, jiného těla, jiné mysli, neb stejného záměru.

V budově Gymnázia pod Svatou Horou, která by již měla být zavřena. V místnosti, která již zažila spoustu skvělých věcí. U stolu, který sesunutím lavic vytvořilo několik běžných lidských rukou. Nad hrnkem kávy, chutnajícím skvěle už jenom díky skvělé společnosti, se náhle ozývá mužský hlas: „William Saroyan, Tracyho tygr.“

Příběh hravý a intimní, prostý a i přesto bohatý. Předáváním v rámci kruhu se z obyčejného čtení stal neobyčejný zážitek. Roztomilá slova vycházející z úst, lahodila uchu i duši. Radostí i příjemnou povinností bylo tato slova nejenom přijímat, nýbrž i poskytnout svým bližním. V umocněné chvíli společného čtení pocítili všichni přítomní Tracyho lásku k Lauře Luthyové. Jejich Laurou však byla síla okamžiku.

Možná že to byla náhoda, možná že to tak někdo chtěl, ale prostě se to stalo a zažili díky tomu něco neuvěřitelného. A až nyní jednomu z nich možná dochází, že se z nějakého nepochopitelného důvodu sejít museli. Už jenom kvůli svým tygrům, kteří si tak v příjemném rozpoložení a v klidu mohli navzájem lízat své rány, které získali z každodenního boje.

Redakční titulek. Snímky najdete na FB profilu www.facebook.com/pribramag.
Jan Cvačka, FF UK, absolvent Gymnázia pod Sv. Horou