Jak to bylo s TGM? Šok. Závory uprostřed náměstí (III)

Architekt Vít Kučera je spojován s rekonstrukcí náměstí T. G. Masaryka v Příbrami. Ta pro jedny představuje úspěšnou investici, pro jiné stav, kdy se změnilo k lepšímu aspoň něco, a pro další naprosto promarněnou šanci na získání kvalitního veřejného prostoru pro příští  desítky let. Architekt Kučera v seriálu pro server pribramag.cz odhaluje zásadní momenty, o nichž příbramská veřejnost dosud nevěděla. Redakce serveru pribramag.cz je přetiskuje s vědomím, že Vít Kučera působí jako zastupitel za TOP 09 a že se nacházíme v období před komunálními volbami. Text dělíme do čtyř kapitol.

O čem se nemluvilo: Jak to bylo s náměstím TGM v Příbrami (I)

O čem se nemluvilo: Jak to bylo s náměstím TGM? Co jsem ve skutečnosti předložil městu (II)

Během července a srpna se mi od projektanta dostávaly útržkovité informace o stavu projektu, které jsem mohl částečně korigovat pouze prostřednictvím článků v Příbramském zpravodaji. Ostatní komunikační kanály se natrvalo odmlčely. Vedení města i odbor investic se mnou odmítaly komunikovat s tím, že svoje jsem si splnil, pro ně je partnerem firma Valbek a její návrh je pro radnici legitimní a podstatnější.

V té době se v projektu učinily významné změny, které celý návrh částečně znehodnotily nebo natolik vytrhly z kontextu podle vzoru: zasadil jsem rozmarýnu, vyrostl mi kontryhel. Bohužel, korigovat projekt články nelze. Nejen kvůli zpoždění mezi uzávěrkou a vydáním, ale úplně z toho procesu vypadává konzultační složka a tzv. skicování. Ti, kdo mají zkušenost s tvůrčí prací, mi jistě potvrdí, že zřídka spadne nápad shůry, ale musí se odsedět, předvést, konfrontovat, kritizovat, prostě musí se odmakat. Projekt pro územní řízení, který se předložil na stavební úřad, byl původní představě na míle vzdálený. Jednoduše řečeno, z náměstí se stala regulérní dopravní stavba – v podstatě veřejné parkoviště.

Znamenal tedy toto:
1. Na uzavření obou ulic Plzeňské i Milínské zcela rezignoval. Do Milínské mi generální projektant nabídl místo stromu drátěnou konstrukci ve tvaru stromu porostlou břečťanem.

2. Zlomovým bodem ovšem byl způsob vjezdu na náměstí – tedy nově vytvořenou křižovatkou v polovině vzdálenosti mezi kostelem a Úřadem práce, tedy proti bývalé prodejně Vodafone. Komunikace před úřadem i před Rudnými doly se měly zaslepit a vjezd i výjezd z plochy náměstí, zásobení všech subjektů by probíhal těmito vjezdy. Plocha náměstí byla pro parkování využita zcela celá, tedy i kolem fontány.

3. V poslední fázi před odevzdáním se generální projektant dotazoval, zda by mě nevadilo, kdyby v ulicích, kterými se na náměstí vjíždí, byly umístěny displeje s informací o počtu volných a obsazených parkovacích míst. Opáčil jsem, že nikoli, pokud nebudou hyzdit fasády domů. Obratem jsem se dotázal, jakže bude sčítání probíhat. Zda skrz fotobuňku, tlakový spínač nebo ručně? Odpověď mi dodnes zní v uších: „NA VJEZDU A VÝJEZDU BUDOU UMÍSTĚNY ZÁVORY.“ Uprostřed náměstí!

4. Zřejmě kvůli situování tohoto hlavního vjezdu byl zvolen i systém lokalizace zastávek MHD směrem „do“ náměstí. To vyvolalo mnoho dalších důsledků. Umístění zastávky před kostelem téměř popřelo jednu ze základních idejí. Silnice od kostela se sice odklonila, vzápětí se zase přiblížila umístěním zálivu pro autobusy. Zastávka před ZUŠ. V úzkém profilu nebylo možno umístit lavičku, nebylo možno pokračovat ve stromořadí kolem obvodu náměstí a přes zvýšený obrubník muselo projít snížení pro dva vjezdy do přilehlých domů. Nejvíc mi překážela zastávka v Plzeňské. Ta společně s nedostatečným posunutím vjezdu do Plzeňské znemožnila zastavět proluku směrem k Uranu a plnohodnotně ji uzavřít novým objektem. V této záležitosti osobně pokládám postoj projektanta a investora za účelový bojkot původního návrhu, jakýsi manifest pomsty.

5. Ostatní záležitosti považuji za zcela podružné, přestože by asi mohly být alespoň zmíněny. Veřejné toalety do projektu nezahrnuty, chodník a silnice před lékárnou a Asoftem z mého pohledu neodůvodněně napřímeny.

Po poradě se skupinou konzultantů jsem vznesl nejprve ústní protest proti takto provedenému projektu u místostarosty Šedivého a pana Škalouda. Zde mi vysvětlili, že dotace je podaná, schválená, územní řízení je také vydáno a že se s tím v tuto chvíli nedá nic dělat. Tím debata skončila.

Nezbylo tedy nic jiného než se v zákonné lhůtě proti vydanému územnímu rozhodnutí odvolat. Na tento impuls reagoval tehdejší starosta Řihák, který intuitivně vycítil nevhodnost postupu a podpořil můj zásadní požadavek na trasování obslužné komunikace v historické stopě tedy od Úřadu práce k Rudným dolům. A tím de facto zachránil, že se nerealizoval katastrofální dopravní projekt. Za tento ústupek požadoval místostarosta Šedivý závazek, že se již do projektu nebudu nijak vměšovat, a to na místě podepsanou dohodou. Doklady o tomto postupu jsou přiloženy ke spisu na stavebním úřadě. Přestože jsem podle původní dohody s generálním projektantem vybral mobiliář a předal nerealizovaný projekt na ozelenění kruháče, moje angažmá na rekonstrukci náměstí tímto fakticky skončilo. Výsledný projekt jsem nejen neautorizoval, dokonce ani neviděl.

Vít Kučera, architekt
pokračování příště