Jak to bylo s náměstím TGM? Co jsem ve skutečnosti předložil městu (II)

Architekt Vít Kučera je spojován s rekonstrukcí náměstí T. G. Masaryka v Příbrami. Ta pro jedny představuje úspěšnou investici, pro jiné stav, kdy se změnilo k lepšímu aspoň něco, a pro další naprosto promarněnou šanci na získání kvalitního veřejného prostoru pro příští  desítky let. Architekt Kučera v seriálu pro server pribramag.cz odhaluje zásadní momenty, o nichž příbramská veřejnost dosud nevěděla. Redakce serveru pribramag.cz je přetiskuje s vědomím, že Vít Kučera působí jako zastupitel za TOP 09 a že se nacházíme v období před komunálními volbami. Text dělíme do čtyř kapitol.

První díl - O čem se nemluvilo: Jak to bylo s náměstím TGM v Příbrami (I)

Jelikož na mě byl vyvíjen tlak na urychlené odevzdání a mnoha problémy jsem si nebyl úplně jistý, požádal jsem skupinu místních patriotů, historiků, pamětníků a odborníků (Velfl, Fryš, Smetana, Holý, Franta atd.), kteří o historii Příbrami vydali několik publikací, aby mi poskytli zpětnou vazbu a celý koncept se mnou probrali. Z úcty k nim i k tomu, že všichni byli poněkud rozpačití z přístupu města, jsem je doposud nikde neuváděl ani je nijak s touto věcí nedával do kontextu.

Po několika sezeních jsem tedy přišel s konceptem, který ovšem začal narážet na – pro mě tenkrát zcela nepochopitelné – překážky. Návrh počítal s následujícím:

1. Uzavření náměstí do Plzeňské ulice. Původní napojení Plzeňské ulice a náměstí bylo realizováno úzkou štěrbinou mezi domy na severním cípu náměstí. Proto bylo navrženo posunutí osy komunikace směrem k pojišťovně a zástavby proluky mezi Zlatým soudkem a novou komunikací. Oproti současnému stavu ještě o jeden jízdní pruh směrem k pojišťovně. Náplní nového objektu měl být parkovací dům s částečným obchodním parterem a bydlením v nejvyšších partiích. Terasa Zlatého soudku se měla přesunout před restauraci směrem do náměstí.

2. Uzavření Milínské ulice bylo mnohem složitější. Návrh architektů z Factu počítal se skleněným mostkem mezi budovou Úřadu práce a tzv. Špalíčkem. Problém spočíval nejen ve funkčním propojení dvou zcela cizích provozů, ale i jeho návaznosti na komunikační systém chodeb, schodišť atd. Případná přístavba ke každému z těchto objektů, která by průhled zúžila, byla za hranicemi mé fantazie. Dospěl jsem k názoru, že elegantnějším řešením bude vyplnění bulváru na jižní straně náměstí mohutnými stromy. Ty by asi proluku opticky zakryly až v době našich potomků, přesto bychom se mohli těšit z alespoň postupného zarůstání této mezery. Pokud by došlo k převedení Milínské do režimu místní komunikace, rekonstrukci by nehradilo Ředitelství silnic a dálnic, ale město. Jednalo by se o částku přesahující 10 milionů korun. Tento postup si město prosadilo i proti odbornému názoru ŘSD, navíc došlo k zásadnímu rozbití celé koncepce náměstí.

3. Trasa komunikace 1. třídy je skutečně nejvážnějším problémem náměstí. Z tohoto důvodu jsem navrhl odklonění komunikace I/66 od Milína ještě před vjezdem na náměstí do ulice Prokopské a dál do Čs. Armády. Znamenalo by to úpravu křižovatky Prokopská – Čs. Armády. Alternativní trasa této komunikace I/66 se mohla dostat k Příbramskému potoku už v oblasti Flusárny. Problematickým se ale zdá úsek mezi Q-klubem a Rynečkem, kde má ulice úzký profil. Stejně kolizní je i samotná křižovatka Ryneček se špatnými rozhledovými poměry a problematickým vjezdem na parkoviště u koloniálu. Nicméně značení a trasování hlavních komunikací mohlo náměstí uchránit před tehdejším enormním dopravním zatížením. Náměstí měl dominovat pěší provoz, přestože průjezdnost náměstí měla být zachována, měl být „znepříjemněn“ prahy, šikanami, omezenou rychlostí. Komunikaci měl v prostoru náměstí vymezovat stupňovitý obrubník a sloupky. Tím se zároveň mělo dosáhnout kompaktnosti celého prostoru a posunutí samotných hranic náměstí až k fasádám domů na východní straně (ZUŠ, knihovna). Bohužel další problém, který se v té době začínal objevovat, představovala pěší zóna Obora. Její realizace upřednostnila veřejný prostor u rybníka před prostorem náměstí a zkomplikovala dopravní obslužnost historického centra.

4. Parkoviště bylo mnohokrát diskutováno, oponováno a dopravní návrh se několikrát posunoval z extrému do extrému. Nutno poznamenat, že existence nadzemního parkoviště je z hlediska stavebního jednoduše organizovatelná věc, časově i finančně nenáročná. Zrušení nebo zavedení parkingu na celou plochu, nebo její část se dá uskutečnit poměrně snadno. Větší problém tkví v dopravní dostupnosti, tedy způsobu vjezdu na parkoviště a s tím i dopravní obslužnosti celého náměstí. O tom později. Náhradou za úbytek parkování na ploše byl navržen parkovací dům v proluce Plzeňské a dvě plochy pro menší parkingy – Hailova a trojúhelník mezi Milínskou a Dlouhou.

5. Na nově definovaném prostoru náměstí, který neměla rozdělovat komunikace, byla umístěna fontána v těžišti prostoru, přibližně na úhlopříčce spodní plochy – rohu lékárny a Špalíčku. Bližší pozice ke kostelu by mu konkurovala a dostávala by ji do konfliktní polohy. Fontána byla navržena proti svahu na spádnici (kolmice na vrstevnici).

6. Stromy měly být osázené po obvodu náměstí v duchu historické podoby. Stromy kolem fontány měly být umístěné v kontejnerech, jelikož projektant chtěl využít pro parkování celý prostor náměstí beze zbytku a parkoviště mělo být v zimě ošetřováno solí, která by zeleň poškozovala.

7. Veřejné toalety jsem navrhl umístit do podchodu Rudných dolů, které patřily městu, sídlí zde městská policie. Místo je dobře dostupné i z Jiráskových sadů.

8. Okružní křižovatce jsem se zpočátku bránil s tím, že na náměstí nemá svoje oprávnění. Dopravní inženýr tedy nabídl variantu světelně řízené křižovatky. Znamenalo by to velký zábor plochy pro odbočovací pruhy spoustu značení a hlavně semafory vedle kostela. Tuto variantu jsem vyhodnotil jako pro náměstí zcela nevhodnou a smířil se tedy s kruháčem. Střed okružky chtěl dopravák pojednat jako těleso, přes které není vidět na druhou stranu, řidič před ním intuitivně brzdí, a tím je toto místo z hlediska dopravního provozu bezpečnější. Z těchto důvodů jsem se snažil v původním návrhu doprostřed křižovatky umístit něco objemného. Jehlan, kamenná písmena T. G. M. atd. V konečném návrhu jsem však vzhledem k výškovým poměrům křižovatky navrhl homoli ve středu křižovatky pouze pokrýt půdokryvnými keři bez jakéhokoli akcentu. Tvar okružky vypadal jako polévkový talíř, otočený dnem vzhůru, natočený ve svahu a s deformovanými okraji. Neměl tedy vrchol homole uprostřed kruhu, ale posunutý až ke kraji. Současný výsledný stav je zřejmě tvorbou realizačního subdodavatelského subjektu.

9. MHD na náměstí jistě patří a stavěl jsem se za jeho zapojení do provozu náměstí. Z provozních důvodů bylo vhodné zastávky umísťovat vždy směrem do pomyslného dopravního středu nebo směrem od něj. Jinak by docházelo k duplikování zastávek na jednom místě. Pokud by se zastávky nacházely na opačných stranách, tedy ve smyslu „z náměstí“, nepřekážela by MHD do Plzeňské dostavbě proluky, zastávka naproti knihovně by neomezovala provoz chodníku a lidé by pohodlně vystupovali do hlavního prostoru náměstí. Zastávka naproti kostelu by mohla být, vzhledem k blízkosti Jiráskových sadů, zcela vypuštěna.

10. V rámci návrhu se ještě uvažovalo o umístění podia ke kostelu, kde by se mohly odehrávat kulturní akce, koncerty, mítinky nebo církevní obřady. Nakonec z tohoto nápadu sešlo vzhledem k respektování historické podoby kostela a nejbližšího okolí.

Tento návrh jsem prezentoval před komisí, kterou si několikrát svolalo město. Formálně bylo předáno projektantovi koncem června 2009 k zapracování.

Vysvětlivky k obrázku:
1. Doprava měla být odvedena mimo náměstí do Čs. armády (fialová).
2. Na vjezdech měly být umístěny stupňovité retardéry, komunikace přes náměstí měla být vedena mezi sloupky na jedné straně a stupňovitým obrubníkem na straně druhé.
3. Při okrajích náměstí měly být parkovací domy.
4. V době vzniku návrhu ještě nebyla realizována pěší zóna Obora, koncept počítal s využitím této komunikace pro vnitroměstský okruh (modrá).
5. Mimo zadání byly předloženy dvě komunikace pro posílení obsluhy centra města – Hradební a spojka Plzeňské z Riegrovy (Hálkova, Na Vršku).
6. Kruhový objezd na křížení Milínské, Dlouhé a Průběžné měl za úkol nejen napojit všechny směry, ale také zbrzdit dopravu do centra. Obchvat, nebo jeho první část měla ulehčit historickému centru Příbrami. Od kruháče nad Drupolem měla být vybudována radiála napříč Sázeckým údolím. Mixova je obtížně využitelná, protože je úzká a nepřehledná. Tahle radiála měla být logickým pokračováním Seifertovy, Krylovy a Podbrdské ulice. Vyvedla by největší zdroj dopravy mimo centrum. Ochránilo by se nejen náměstí, ale i hustě obydlená Milínská ulice a v důsledku i Dlouhá.

Vít Kučera, architekt
pokračování příště