Budou mít příbramští pravdoláskaři klub? (GLOSA)

I když se to nezdá, v životě lidském jsou nejtrvalejší ty nejmenší věci, které děláme. Jelikož takové aktivity činí spousta lidí, nevyžadují příliš úsilí, lze je jednoduše napodobovat a nepotřebujete pro jejich výkon být Einstein, jsou mezi námi přítomné a doslova hýbají dějinami (psané dějiny jsou převážně jen přehlídkou tupého protežování kultu síly a osobnosti, která se podepsala na tom, že vše napsané je pouze o ní).

Co mám konkrétně na mysli? Při vycházce do okolí vezmete igelitku a vysbíráte bordel na kraji lesa, posekáte i kus trávy, kde už to není vaše, uklidíte na chodbě i mimo rozpis, doučujete zdarma kluka, který neumí počty, založíte oddíl a ukazujete pár dětem přírodu kolem nás, sbíráte hliník, i když to po vás nikdo nechce. Děláte zkrátka několik, někdy i hodně, drobných věcí, které většina nedělá, protože jim připadá, že je to zbytečné. Ale řečeno s klasikem, nejhorší je, pokud neuděláte to málo, co byste udělat mohli, protože to jednoduše považujete za málo, které světem nehne.

Není to práce, je to poslání, součást života, samozřejmost. Tato samozřejmost je nakažlivá a také charakteristická pro určitou část populace. S odkazem na Václava Havla se jim u nás v posledních dvou dekádách říká pravdoláskaři. V zásadě jde o idealisty, kteří vědí/tuší, že když tento svět nevyplní pozitivním smyslem, stane se to, co v Nekonečném příběhu. Svět naplní Nicota. A Nic umí hledět do tváře jen existencionalisté (ale i oni zhusta páchají sebevraždy), rozhodně ne my běžní smrtelníci, kteří se s klidem, nadhledem a humorem chtějí dožít svých 76 let, kdy půjdeme do penze.

V Příbrami jsou různé skupiny a jednotlivci, kteří dělají neuvěřitelné věci proto, aby nás tu nepožrala Nicota coby kombinace konzumu, lhostejnosti, politického populismu, neusilování o hodnoty či vzývání „starých světlých uranových pořádků“. Tito lidé jsou ale roztříštění generačně, zájmově, geograficky a snad i v duchu svého idealismu nechtějí vytvářet mocenské molochy, které budou o něco jednotně usilovat (protože víme, že kdo bojuje, prohrává).

Pozitivnímu společenskému vývoji v Příbrami by prospělo, pokud lidé tohoto směřování najdou směr i k sobě navzájem. A vytvoří podporující se amébovitou strukturu, která bez dalšího řízení či ideologie bude společně prosazovat dobré věci. Na těch pár základních hodnotách jako otevřenost, hledání pravdy, svoboda nebo čestnost se v klidu shodnou, ostatní půjde už skoro samo.

sdb