Autorská práva: Musíme opravdu platit?

21.03.2015 09:05

Jeden ze zásadních problémů, který se dotýká oblasti Ho.Re.Ca., představují autorské poplatky. Není snad hotelu, restaurace nebo penzionu, kde bychom nenašli televizor, rozhlas nebo další zařízení šířící akustické nebo audiovizuální sdělení. Proto je celý spor mezi organizacemi zastupujícími autory duševního vlastnictví a svazy, které reprezentují podnikatele v pohostinství, tak ostře sledován.

Kauzu provázejí ostrá mediální sdělení, lobbing, ale také jednání, ze kterých ale zatím nevzešel žádný výrazný výsledek. Zkusme si nyní v tomto článku vysvětlit hlavní podstatu problému a nechat zaznít vyjádření zástupců zúčastněných stran.

Právo autorů většinou nikdo nezpochybňuje
Některé skutečnosti jsou zcela zřejmé a není důvod o nich déle diskutovat. Je-li provozovatelem restaurace či jiného veřejně přístupného zařízení hrána na veřejnosti hudba, která podléhá ochraně podle autorského zákona, je vždy povinností tohoto provozovatele obstarat si od autora hudby i textu souhlas k veřejnému provozování, resp. užití. Za takové užití děl na veřejnosti má autor nárok na odměnu. Osvěta ze strany státních orgánů i sdružení – Ochranný svaz autorský k dílům hudebním (OSA), Intergram a DILIA dospěla do stadia, kdy jen málokterý z provozovatelů restaurací a kaváren zpochybňuje tento základní předpoklad. Například Vladimír Štětina, generální sekretář Národní federace hotelů a restaurací České republiky, k tomuto dodává: „NFHR ČR uznává práva tvůrců produktu intelektuálního vlastnictví. Cílem NFHR ČR je ale vytvořit férovou obchodně životaschopnou bilanci mezi hotelovým a restauračním sektorem na straně jedné a majiteli duševního vlastnictví a jejich reprezentující organizace na straně druhé. NFHR ČR společně s Sdružením podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu HO.RE.KA ČR, Unihostem a Spolhostem zastává jednotné stanovisko, že hotelový pokoj není veřejným prostorem, a proto by neměl podléhat poplatku za provozování televizního a rozhlasového vysílání.“

To je, oč tu běží – poslední věta vyjadřuje jádro současného problému. Dochází v hotelovém pokoji opravdu k veřejné produkci? Podle české legislativy tomu tak opravdu je. Nelze ovšem ponechat bez povšimnutí aktivity, které vyvíjejí profesní svazy stran změny definice termínu veřejná produkce.

Další nejasná skutečnost se odvíjí od stanovení výše poplatku. Organizace, jež zastupují práva autorů či výkonných umělců, tvrdí, že každý má možnost stanovit si cenu za svůj produkt. „Každý má právo určit si ceny za své produkty či služby a nevidím důvod, aby tomu tak nebylo i v oblasti duševního vlastnictví. Pokud jde o analýzu a její metodiku stanovení ceny, provedli jsme ji již mnohokrát a autorské odměny v ČR z ní vycházejí jako jedny z nejnižších,“ říká Alexandra Wünschová-Pujmanová, předsedkyně představenstva OSA.

Je třeba dát za pravdu, že výše částky není pro středně velké a velké hotely žádným problémem. OSA vybírá 90 korun za televizor a 50 korun za rozhlasový přijímač – v obou případech měsíčně. Intergram vychází z jednotné denní sazby 2,80 koruny.

Vztah je ovšem principiálně založen na špatném základu. V případě „autorských“ organizací jsme na tom podobně jako na trhu s monopolně (nebo oligopolně) vlastněnými komoditami typu voda, elektřina nebo plyn. Organizace zastupující umělce nejsou vzájemně zastupitelné, tudíž neexistuje konkurence a jiná nabídka v oblasti zvukových nebo zvukově obrazových děl. „Považujeme za správné, že podniky užívající produkty duševního vlastnictví komerčně a veřejně by měly platit rozumnou a férovou cenu za jejich práva. Tato cena by měla být cenou dohodnutou z pozice rovného postavení mezi oběma stranami. Současný stav představuje nevyváženost mezi skutečnou hodnotou udělenou autorským a s ním souvisejícími právy a nabývajícími náklady,“ vysvětluje Vladimír Štětina.

Dozorovou roli nad organizacemi, které zastupující autory nebo výkonné umělce, má ze zákona Ministerstvo kultury. Na základě proběhnuvších kauz a soudních sporů však lze konstatovat, že vstupuje do vztahu kolektivní správce – nabyvatel licence jen velmi zřídka. Proto se zdá, že situaci si stejně musí vyjasnit uživatelé a vlastníci hudby.

Proč tolik správců?
Další bod, kolem kterého se vedou diskuse, souvisí s počtem správců, tedy organizací, které jsou pověřeny výběrem autorských odměn. Kolektivní spravování autorských práv je historicky dané u nás i ve světě. Například český Ochranný svaz autorský byl založen již v roce 1919. V současnosti ovšem přibývá organizací, které zastupují vlastníky autorských práv. Představitelé NFHR ČR se domnívají, že počet kolektivních správců činí situaci nepřehlednou. Společným požadavkem federace a sdružení HO.RE.KA ČR je snížit počet zástupců na stav existující v roce 2001, kdy pověřením disponovala pouze OSA a Intergram. Zaznívají také hlasy, které volají po sloučení dosavadních organizací v jeden subjekt, který by měl zastupoval zájmy všech oprávněných osob. Alexandra Wünschová-Pujmanová ale pokládá tuto alternativu za nereálnou. „Šlo by o světovou raritu, ale možnost pověřit jednoho ze správců vybíráním autorských odměn existuje a ochota k takovému kroku byla ze strany Intergramu, OSA a DILIA deklarována na všech jednáních, kterých se účastnili i zástupci sdružení HO.RE.KA.

Jak se rozdělují poplatky
Podnět ke změně systému vybírání poplatků za užití autorských děl iniciovali i někteří autoři vyjádřeními o neadekvátní distribuci vybraných prostředků v rámci systému kolektivního správce. Odměna se většinou stanovuje podle obecně závazného vzorce, jímž pracuje s časovým úsekem, po který se autorské dílo objevilo v rozhlasu či televizi. „Velmi obtížně se stanovuje koeficient pro distribuci honoráře, protože pro nás jsou ty příjmy velmi obtížně identifikovatelné. Provozovatel diskotéky by mohl napsat skladby, které bude hrát, ale jak víme, že např. host v hotelovém pokoji si pustil televizi v určitý čas a sledoval určitý program? Proto se výplata honorářů většinou odvíjí od toho, co uvádějí televize nebo rádia. Detailní programovou skladbu můžeme mít k dispozici,“ říká Jan Kácal z Intergramu. V současnosti zřejmě není opravdu možné stanovit spravedlivý klíč, který by zaručoval výplatu všem nositelům autorských práv podle toho, jak jsou jejich díla užívána. Zejména větší hotely ale už nyní disponují počítačovým vybavením (většinou z oblasti CRM), které dokáže spolehlivě zjistit nejen přítomnost hosta na pokoji, ale v našem případě i to, zda sleduje televizi a jaký program. Technická vyspělost ovšem není doménou všech subjektů, kterých se týká výběr autorských odměn, a proto si lze nechat jen zdát o systému, který by celou agendu vyřizoval elektronicky.

Pokud vyjdeme z autorského zákona, nalezneme základní ustanovení o pravidlech pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem, ale jen v rovině distribuce v linii autor – výkonný umělec. Navíc se týká jen poplatků za přístroje ke zhotovení zvukových nebo zvukově obrazových záznamů, a nepostihuje tedy užití díla.




Kdo může vykonávat kolektivní správu autorských práv
- Kolektivním správcem je ten, kdo získal oprávnění k výkonu kolektivní správy.
- Kolektivním správcem může být pouze právnická osoba, která má sídlo v České republice a která přímo či nepřímo sdružuje nositele práv, které při kolektivní správě zastupuje.
- Kolektivní správa je vykonávána soustavně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.
- Kolektivní správa není podnikáním.
- Kolektivní správu vykonává kolektivní správce jako hlavní předmět činnosti.
- Kolektivní správce může pověřit zastupováním při výkonu jím kolektivně spravovaných práv jinou osobu pouze tehdy, jde-li o:
a) osobu zahraniční, která podle práva jiného státu oprávněně vykonává na území takového státu kolektivní správu pro táž práva, a pokud jde o dílo, i pro týž druh, jde-li o výkon kolektivní správy v takovém státě,
b) tuzemského kolektivního správce, který je také oprávněn k výkonu kolektivní správy, sleduje-li se tím účelný výkon kolektivní správy.

zdroj: Zákon č. 121/2000 Sb., tzv. autorský zákon; § 97


Otázka pro Jana Kácala, Intergram:

Jak se stanovuje autorská odměna v Intergramu?
Výpočet je následující: paušální částka (tj. 2,80 koruny) násobeno počtem zařízení umístěných v pokoji, dále násobeno obsazeností v procentech. Standardně odečítáme sanitární dny, dobu rekonstrukce, proluky mimo sezonu apod. Procentuální obsazenost se vztahuje pouze ke dnům, kdy bylo otevřeno. V případě restaurací nepočítáme s obsazeností, ale se dny, kdy byla provozovna otevřena. Nahlášení průměrné obsazenosti ponecháváme na provozovateli, někdo nám poskytuje obdobné údaje o obsazenosti, jako předkládá Českému statistickému úřadu. V některých případech dostáváme od hoteliérů kopie záznamů v návštěvních knihách.

Proč musím platit za televizi, která je řádně přihlášena a platím-li za ni koncesionářský poplatek?
Neplacení autorské odměny při veřejné hudební produkci prostřednictvím televize je odůvodňováno tím, že televizní stanice jistě poplatky platí, pak je nutno dodat, že takové sdělování hudebních děl veřejnosti je dalším užitím odlišným od vysílání, které podléhá stejně jako jiné způsoby užití zákonnému režimu. Pořadatel, kterým je např. provozovatel restaurace, si i v takovém případě užití autorského díla musí obstarat prostřednictvím OSA souhlas od autorů.
zdroj: osa.cz


Stanislav D. Břeň, redaktor gastronomie, hotelnictví, HoReCa
autorský text pro HOREKA (2003)