Kovohutě měly druhé nejvyšší tržby ve své historii

Příbram (Příbramsko) - Tržby společnosti Kovohutě Příbram v loňském roce opět překročily dvě miliardy korun, meziročně se zvýšily o více než 2,5 procenta. „Jde o druhé nejvyšší tržby v historii – rekordní byly ještě před krizí v roce 2007. Výše tržeb je také ovlivněna převedením určitých zakázek z klasického systému nákup-prodej na přepracování, kdy si rozhodující zákazníci sami dodají olověné baterie a odeberou pak hotové olovo,“ řekl pribramag.cz marketingový manažer firmy Miroslav Jarolímek.



Pracovníci podniku v roce 2013 vyrobili téměř 44.000 tun surového olova (průměrná denní výroba pecí je kolem 130 tun), což je druhá nejvyšší výroba v celé 227leté historii hutě (rekordní rok 2012 nebyl překonán, protože v roce 2013 byla na rozdíl od předchozího roku letní provozní přestávka – pět týdnů). Zrecyklováno bylo celkem téměř 62.000tun olověných odpadů.

Dále podnik loni vyrobil 7,5 tuny drahých kovů (zlato, stříbro, palladium, platina, rhodium). Ekologicky zrecyklováno bylo přes 700 tun elektroodpadu plus dalších 1310 tun svítidel a světelných zdrojů v dceřiné společnosti Recyklace Ekovuk.

V rámci ekologických služeb firmy se dále od občanů vykoupilo 147 tun olověných baterií – Kovohutě se i v roce 2014 více zaměřují na výkup a sběr odpadů od obyvatel Příbramska a okolí včetně pokračujících kol soutěží ve sběru zájmových odpadů.

„ Společnost zvýšila stav zaměstnanců o téměř čtyři procenta. Snaží se pro všechny najít využití – jak v jejich klasickém smluvním zařazení, tak v případných náhradních pracích i v rámci ´sesterských´divizí či dceřiných firem,“ uvedl Jarolímek.

Příbramští hutníci vyrobili od roku 1311 do konce roku 2013 za více než 702 let přes 1,68 milionu tun olova a téměř 5,250 tisíc tun stříbra v historii hutnictví na Příbramsku. Do 70. let minulého století se olovo vyrábělo z primárních surovin příbramských dolů a v posledních desetiletích už jen recyklací olověných odpadů, zejména autobaterií. Stříbro se vyrábí také již jen recyklací. Výroba se takto eviduje prostřednictvím historických pramenů, knih, výrobních deníků a v posledních letech v rámci elektronických databází. „Při současném tempu výroby bychom se dvoumilionté tuny olova mohli dočkat někdy kolem roku 2020,“ dodal Jarolímek.

red